Teiko:
Moje víčka jsou těžká,ale cítím, že už neležím na tom studeném asfaltu, ale na něčem, co je příjemně teplé. 'asi jsem už v nebi' Řekla jsem si sama pro sebe.
Pomalinku jsem otevřela oči a zaplavilo mě nehorázné světlo. Rychle jsem zase oči zavřela a pomalinku je otevírala tak, aby si moje očka na světlo zvykly. Jakmile se tak stalo, rozhlédla jsem se z leže okolo sebe. Byla jsem v obývacím pokoji. Nádherně moderně zařízené. Ležela jsem na béžové kožené sedací soupravě.
"Je-je tu někdo?" zavolala jsem do ticha svým chraplákem. Svůj hlas jsem vůbec nepoznávala
Yoona
"Jsem v kuchyni" zavolala jsem na ni zpět. Vzala jsem hrnek s čajem a došla k ní a sedla si na konferenční stolek vedle pohovky.
"jak ti je?" docela jsem se bála, jestli neztratila hodně krve.
"Docela se to dá, jen mě neskutečně bolí rameno a točí se mi hlava." odvětí a když se chce posadit, opřela se o pravou ruku, čímž ji praskl jeden steh v rameni a ona udělala neskutečnou bolestivou grimasu ve tváři.
"Počkej, ne tak zhurta. Ty stehy to drží, abys nevykrvácela." směle jsem se na ni usmála a zpět ji položila na gauč a šla jsem znovu pro onu lékárničku.
Když jsem došla zpět, seděla na gauči a koukala se před sebe.
"V pohodě?" optala jsem se, když jsem znovu dosedla na ten nepohodlný stolek.
Kývla na souhlas a já ji začala znovu ošetřovat rameno. Pro jistotu jsem jí tu ruku přivázala k trupu obvazem, aby s ní nemohla hýbat.
Teiko:
Když mi ruku ošetřila a zavázala, lehce jsem se na ni děkovně usmála.
"D-děkuju, moc děkuju." řekla jsem a objala jsem ji aspoň tu volnou rukou. Objetí mi oplatila.
"A jak se vlastně jmenuješ a jak jsem se sem dostala?" rozhlížela jsem se zmateně okolo sebe.
"Jmenuji se Yoona Yuri. Je mi 21let. A jak ses sem dostala? No... Slyšela jsem křik, tak jsem tam běžela se svým psem a našli jsme tebe. Tak jsme tě vzali a donesli sem." řekla a já si všechno vybavila. Začali mi stékat slzy.
"Co se děje?" řekla konejšivě.
"Já - já nemám nic... Domov, peníze, práci... Prostě nic..." řekla jsem a na plno se oddala slzám kanoucím na mých tvářích.
ČTEŠ
Ztracená sestra
Fiksi PenggemarŽivot je cesta plná překážek, ty překážky musíme překonat. Dívka, která ztratila celou rodinu, najde svého ztraceného bratra. Mezi tím zažije spoustu věcí, které jí dají lekci, jak se má rozhodovat dál. Bude pak už šťastná? Nebo se jí všichni vysměj...
