Ztracená sestra

7

Teiko:

Ráno mě vzbudil ten nejotravnější a nejhnusnější zvuk na světě. BUDÍK. 
Ale jakmile jsem si vzpomněla, kam vlastně vstávám, okamžitě jsem vystřelila z postele a nabrala směr kuchyň. Postavila jsem na kafe a odešla jsem si udělat ranní hygienu v podobě sprchy a vyčistění svých nádherných zoubků. 

Po sprše jsem rychle pojedla a vypila své kafé, vzala si věci na trénink a mobil s peněženkou a už jsem vyrážela z domu.
nezamykala jsem, neboť se Yoona po 14 dnech vrátila z pracovní cesty. Takže dům hlídá. 
Už jsem stála asi 10 minut před firmou, když mi někdo zaklepal na rameno.
"Ahoj, ty budeš asi Teiko, že?" Usmál se Gabriel.
"Ahoj, ano, jsem. ty asi budeš Gabriel, že?" jen lehce s úsměvem kývnul hlavou na náznak souhlasu. "Stejně je to divné jméno pro korejce, takové evropské"
"No jo,se stává, moji rodiče mají taková jména docela rádi" zasmál se. má tak nádherný zvonivý smích a hlavně nakažlivý, neboť jsem se taky začala nevědomky usmívat.
"Tak pojď, provedu tě tady a pak tě zavedu za klukama."

Za tu hodinu a půl mě protáhl snad každou chodbou, pokojem či kanceláří a mě už jen z tohoto umíraly nohy. 
"Tak jo, jsme tu. Tady je tělocvična, předpokládám, že kluci už na nás čekají."

Když jsme vešli dovnitř, vážně tam už všichni seděli, všichni se na mě koukli jen jediný Kookie ne. trochu mě to zamrzelo. 
"Ahoj, ty musíš být Teiko, že?" promluvil NamJoon jako první, jen jsem kývla na souhlas a po všech jsem tak trošku nevěřícně koukala.
"Nás se nemusíš bát. My ti neublížíme." zasmál se Hobi. 

"J-Já se nebojím, jen jsem vaše dlouholetá fanynka a tohle je poprvé, co se s vámi potkávám. J-jsem jen zaskočená."
"To máš velké štěstí. Dneska se trénovat nebude. Dneska bude seznamovací den." řekl zívající Suga. Ach ten by jen spal...
"K-Kookie? Ty se na mě nepodíváš?"
"Možná někdy ano, sestro."