Nová Generace (Dokončeno)

5. Smrt je nablízku

Probrala jsem se, ale tentokrát sama. Zívla jsem, protáhla jsme se. Koukla jsme na hodiny. Čtyři. Spala jsem docela dlouho. Vstala jsem a šla jsem se vykoupat. Pak jsem konečně odnesla prádlo do prádelny a zaplnila pračku. Do půl šestý a hodinu na to vyrážíme. Je dobrý že pračky prádlo vysuší do sucha. Nechala jsem pračku pracovat a šla jsem se najíst, jelikož jsem měla hlad, docela veliký hlad. V jídelně jsem dostala jablko, pomeranč, a dva rohlíky, k tomu paštiku. Sice to nebyl teplý oběd, ale i toto mi stačilo. K tomu teplý čaj a byla jsem spokojená. Sedla jsem si ke stolu a pustila se do jídla...
Je půl sedmý. Po jídle jsem si došla do prádelny a počkala, než se mi dopere prádlo. To jsem si pak srovnala do skříně a pak jsem se převlékla na mou práci. A na město přede mnou padá tma. Spatřila jsem v dáli Luka. Ten mě objal a já objala jeho. ,,Ahoj Amando." Zašeptal a hnedka mě políbil. ,,Ráno u tebe ve stanu." Usmál se a odešel. Vyšla jsem do ulic. Denně jsme spolu sice nebyly moc dlouho, ale i tak mi to stačilo. A jemu taky. Vždy jsme spolu usínaly a nějaký den má on či já volno, tak to budeme trávit spolu. Po chvíli jsme došla k bytu mé kamarádky. Ta stála opřená o zeď a zamávala mi. ,,Hoj Kate." Sice se jmenuje Kateřina, ale ta zkratka Kate se mi líbí více. Usmála jsem se a společně jsme vyšli do ulic...
Šli jsem klidnou ulicí, měsíc na nebi nám osvětloval cestu. Lampy už zhasly a všichni lidi spaly s nožem pod polštářem, asi aby je chránil. A já si poklidně chodím ulicí a povídám si s kočkodlakem. Jak úsměvná to situace. Za sebou jsem zaslechla hlas a hned nato jsem byla mrštěna proti zdi. Pískla jsem a při tvrdém nárazu jsem zaskučela. Zvedla jsem pohled. Kate už bojovala mačetou s upírem. On ladně uhýbal jejím výpadům. Vzala jsem nožík a vrhla ho na upíra. Zachrčel a v jeho nepozornoati u Kate usekla hlavu. Došla jsem k ní. ,,Jsi v pohodě?" Optala se mě. ,,Jo, ty?" Usmála se na mě a kývla. Rozešly jsme se dál. Najednou se Kate kolem hlavy obalila voda. Otočila jsem se a těsně u hlavy mi proletěl nožík. Stála tam víla. ,,Rozeběhla jsem se proti ní a sekla jí katanou do ruky. Ona pustila vodu a Kate se mohla nadechnout. Víla měla v ruce trubku. Blokovala jsem její výpady a snažila se zasadit nějakou ránu. Po jejím třetím výpadu jsem jí nechala ať mě trubkou udeří do ruky ale sama jsem jí sekla do krku a ukončila tak její život. Koukla jsem na Kate. Ta ke mě doběhla. ,,Co ruka?" Optala se mě. ,,Dobrý." Usmála jsem se. Ruka byla v pohodě, jen budu mít modřinu. Šli jsme dál městem. ,,To je celkem strašný, schytaly jsme nejhorší období, virus cca 3 roky po jeho výskytu začal měnit nejvíce lidí." Zaskuhrala jsem a Kate se na mě koukla. ,,No, to je pravda. Ale to už je pár týdnů, je čím dál tím méně lidí, a vědci stále nemají lék. Slyšela jsem, že na nějaký ty malý ostrůvky se virus nedostal, tak stále máme šanci, možná." Uvažovala Kate. ,,Ale počkej! Včera do tábora přišla zpráva, že vědci už jsou blízko vynalezení léku." Řekla jsem zvesela a Kate se usmála. ,,To je skvělá zpráva, ale nevím zda se toho dožijeme." ,,Co? O čem to mluvíš?" Prskla jsem až nadskočila z mého tónu. ,,No... Jedna obrovská vlna přeměněných, s královnou, obchází město po městu a ničí to tam, a jdou hlavně po městech s tábory." ,,Sakra!" Vylítlo mi. Něco jsem o nich slyšela. Jsou prý nepřemožitelný, jelikož jsou jich stovky a nejdou zničit. Už zničily i dvě školy Co s tím? Snad dřív vědci vynaleznou tu látku, ale v to nemohu doufat. Ale co, zatím to nebudu řešit a budu dál žít ulicemi a bojem. Za sebou jsem zase něco zaslechla. Otočila jsem se a stálo tam 5 upírů. S Kate jsme si vyměnily pohledy. Každá si vytáhla zbraň. Měly sebou řetězy, takže hledají jídlo na dlouhou dobu. To nechci, nechci být jejich otrokem. ,,Ahoj dámy, nebo slečny spíše." Děsivě se usmál. Měla jsem nasazenou nečitelnou masku, abych jim neodhalila, jak moc mám strach. ,,Lovkyně a kočkodlačice, a nejdou si po krku? Takový přátelství jsem ještě neviděl." Cukla jsem sebou při jeho hlase. Byl hnusný. Jen jsem ho sledovala a čekala jsem, až zaútočí. Máme s Kate šanci? Jen jak jsem dokončila myšlenku zaútočily. Moje ruce svíraly katany a já začala bránit mou osobu před upíry. S Kate jsme se oddělily a já jen doufala, že to zvládne. Odrážela jsem výpady dvou. Zahlédla jsem dva i u Kate a jeden, jejich nadřízený to vše jen sledoval s úsměvem na tváři. Najednou jsem uslyšela Katin výkřik. Zahlídla jsem, že z ní pijí. ,,Sakra, Kate!" Z oka mi vyteklo pár slz. Chtěla jsem jí pomoct, ale chvilka mé nepozornosti mě připravila o vše. Mé katany byly vyraženy z mých rukou a meč jednoho mi skončil u krku. ,,Ani se nehni, pokud nechceš být na místě mrtvá, lovkyně." Zasyčel. Cukla jsem sebou. Přede mě došel jejich velitel. Koukal na mě s úšklebkem. Do očí jsem mu koukala se vzdorem. On se jen zasmál a pohladil mě po tváři. ,,Jsi nádherná, tu bereme." Usmál se a já se zalekla, to ze mě budou kdykoliv pít? Kolem hlavy se mi obalila voda. Stihla jsem se nadechnout. Musela jsem jednat rychle, jinak asi umřu. Oči jsem měla otevřené. Nahmatala jsem nožík a švihla ho po jejich velitely. Ale taky jsem dostala škrábanec na krku. Cítila jsem i krev. ,,Ty špíno!" Vykřikl a jeho zbraň mi projela břichem. Pak jí vytáhl. ,,Neboj kámo, bude umírat cca 15 minut, bolestivě." Zasmál se a druhý mě do rány kopl. Zaskučela jsem. Oni odešly. Nemohla jsem se zvednout a odejít, jen jsem ležela a u břicha se mi tvořila kaluž krve. Ozařoval mě měsíc. Umřu tady? ,,Hele, ještě žije!" Zaslechla jsem někoho, ale už se mi tmí před očima. ,,Potřebuje pomoct!" Zaslechla jsem jiný hlas, než jsem upadla do tmy.