Nová Generace (Dokončeno)

11. Druhá (nebezpečná) noc

Vevnitř jsme šli na společnou večeři. Usmívala jsem se na ostatní a seděla jsem zamlkle. Dostala jsem jídlo, ale snědla jsem minimum. Hlodal ve mě červíček strachu, něco se blíží. Po večeři jsem šla do sprchy. Dostala jsem ručník a šla jsem do sprchy. Audrey mi ukázala, kde sprchu mají. Zalezla jsem dovnitř ... Už vykoupaná a oblečená jsem po schodech vyšla do pokoje. Chtěla jsme říct Dylanovi, že je na řadě, ale když jsem vešla do pokoje, ztratila jsem slov. Erika ho držela jak klíště a líbala ho. Když ho pustila, koukla se na mě. Dylan měl prázdný pohled, ale to mě nezajímalo. Oni se líbali. On jí líbal a nebránil se. Do očí se mi nahrnuly slzy a já se rozeběhla pryč. Nechtěla jsem tam být už ani vteřinu. Vyskočila jsem otevřeným oknem ven. Dopadla jsem na nohy do dřepu. Vstala jsem a rozběhla jsem se bezmyšlenkovitě do temného lesa. Teprve, když jsem zastavila, jelikož mě začaly pálit plíce mi došlo, že jsem udělala kravinu, která mě zřejmě bude stát život. A jelikož jsem několikrát za běhu zatočila, netuším, kudy je cesta do bezpečí. Až teďka mi došlo, jak nebezpečně les vypadá. Oklepala jsem se a zaposlouchala jsem se do zvuků kolem. Když bylo ticho, pomalu jsem se rozešla dál. Šla jsem neslyšně, až na zvuky lesa a šustění listí. Občasně se ozvalo i prasknutí větvičky. Vždy sebou polekaně trhnu a obezřetně se rozhlédnu. Jsem napjatá jako struna, jen čekám, kde na mě něco vyskočí.
A najednou na mě někdo spadl, tedy, skočil ze stromu. Srazil mě na zem a já mu mohla prohlédnout do obličeje. Byla to upírka a mlsně se oblízla. ,,Mladý jídlo, určitě chutný. Copak tady pohledává lovkyně? Nemáš být v nějakým městě?" Usmívala se a mě došlo, že pokud si chci zachránit život, měla bych si rychle najít plán, jak jí zabít. To se sice lehko řekne, ale proveď to. ,,No já se ztratila, utíkala jsem před démony a ti mě zahnaly do lesa." Pomalu jsem mluvila a snažila jsem se znít vyděšeně a přitom se mi povedlo vytáhnout stříbrnou dýku, za zády, nevšimla si jí. Ona se zasmála. ,,Chudinko maličká, neboj, ukončím tvé trápení." Vycítila jsem, že je ta správná chvíle a dýku jsem jí zabodla do krku a trhla. Hlavu jsem oddělila od těla. Byla jsem od krve, fuj, zrovna vykoupaná. Vstala jsem, tělo jsem zničila a šla jsem dál. Les byl děsivý a mě více a více děsila představa, že tady jsou v noci nejhorší monstra.Slzy a smutek musely jít stranou, je to boj o holý život. Proto jsem se s tichými nášlapy vydala rovně za nosem, objevit neobjevené... Šla jsem dál, lesem, který vypadal pustě, ale věděla jsem, že pustý rozhodně není. Až jsem za mnou cítila něčí přítomnost. Mou rukou jsem nenápadně sjela k pouzdru s nožem, připravená ho vytáhnout, ale budu dost rychlá? A proti komu budu stát?

A potom nával vzduchu, jde mě chytit. Ani jsem nemrkla a nožík jsem svírala v ruce. Jeho ruce chtěly ty mé uvěznit na mé hrudi, ale jeho nepozornost způsobila, že se jeho ruka, která chtěla chytit mnou, nabodla na nůž. Dotyčný sykl a já se otočila a ustoupila o dva kroky. Pohlédla jsem na ní. Byla to žena, démonka, už od pohledu děsivá (viz obrázek nahoře). Nedala jsem ale na sobě znát strach, pokud chci vyhrát, musím být silná. ,,Tak ona to byla pravda, jsme poctěni že nás navštívila lovkyně." Usmála se, děsivě a po jejím boku se objevily upíři. Každý z jedné strany. V ruce se jim objevily meče a nad námi začala bouřka. Někdo z nich, zřejmě démonka, ovládá elektriku, blesky. Tohle pro mou osůbku vypadá velmi špatně. O krok jsem couvla a nožík jsem schovala. Namísto něj jsem vytáhla katany. Všechno se zpomalilo. Uchopila jsem můj amulet, který mě chránil proti kouzlům přeměněných a hned na to do mě málem uhodil blesk. Uskočila jsem do strany a hnedka jsem se postavila. ,,Zabijte jí!" Vykřikla démonka dva upíři se na mě vrhly. Uskakovala jsem a katanama odrážela jejich útoky. Nahnaly mě ke stromu. Jeden se mi ohnal mečem po krku, uhnula jsem a meč se zabodl do stromu. Když ho vyndaval, zablokovala jsem útok na břicho od druhého a má druhá katana ladně projela krkem prvního. V podřepu jsem oběhla zbylého a s ladnou otočkou jsem jeho hlavu oddělila od těla a zároveň jsem zablokovala jeho poslední útok na mou osobu. Opřela jsem se o strom a můj pohled se nasměroval na démonku. Vydýchávala jsem ale stále jsem byla ve střehu. Ona se zasmála a začala pomalu tleskat. ,,Blahopřeji, prošla jsi testem. Ti dva byly slabí, předem jsem věděla že je zabiješ." Zasmála se. Ta asi není duševně v pořádku. A pokud ti dva byly slabí článek, tak jsem hodně rychle mrtvá. ,,A proto tě nyní zabiji." Shodila plášť, pod kterým skrývala katany. ,,A teďka tě zabiji lovkyně." Zasmála se, šíleně a nad námi zahřmělo. A sakra. Hnedka se ke mě rozeběhla a uhnula dalšínu blesku. Uskočila jsem a málem se mi nepovedlo vykrýt útok na břicho. Vykrývala jsem její útoky, ale pomalu jsem couvala. Až jsem nestihla její útok vykrýt. Sekla mě do stehna na levé noze a pak mě kopem do hrudi poslala k zemi. Odlétla jsem asi 4 metry a lehla jsem na bok. Při dopadu na zem jsem bolestivě zaskuhrala. Zabije mě? Můj pohled našel kousek baráčku. Že bych byla zachráněná? Ale i kdyby mě někdo zahlédl, byly by ochotní pro mě riskovat život? To asi ne, ale třeba se lidskému obydlí zásadně vyhýbá a tak tam za mnou nepůjde s úmyslem prohnat její katanu mým tělem. Odvalila jsem se o kus dál, když mě chtěla probodnout katanou a kopla jsem jí do kotníku, kde jí křuplo. To muselo bolet. Postavila jsem se a musela jsem do záklonu, abych uhnula její kataně, která by mi projela hrudníkem. Pak jsem narovnaná blokovala její útoky a couvala jsem blíže k baráku. ,,Vím o co ti jde mrcho, ale to ti nedovolím!" Vykřikla a nechala blesk, aby do ní uhodil. Pak elektriku, co udržela poslala na mě a mě to odhodilo až k baráku, kde jsem zády vybourala zeď. Dopadla jsem na kolena. Naštěstí jsem držela amulet a elektřina mě neseškvařila a já tedy dál žiju. Ale nejspíše ne na dlouho. Zvedla jsem se na podlamující nohy a koukala jsem, jak se ke mě blíží. Opírala jsem se o barák a pochybovala jsem, že dokážu odrazit další útok. Najednou se ale jejím ramenem prohnal šíp. Stála za ní bělovláska, v ruce luk a na zádech toulec s šípy. Démonka se otočila s úmyslem seslat na ní trochu proudu, přede ní skočila víla a mečem jí zasadila ránu do těla, smrtelnou. Rychle jí zničily. Jen jsem koukala, jak jí definitivně zabily.
Došli ke mě a pomohly mi na nohy. S jejich pomocí jsem byla přendána do koupelny, kde mi začaly společně ošetřovat rány, jedna podávala co bylo třeba a druhá mě prohlídla a vše ovázala či řekla co bychom měly chladit apod ... Alespoň mi řekla že pokud budu chtít, ráno přestaneme s ledováním. Pak jsem byla odvedena do ložnice, kde mě nechaly spát, po takhle rušné noci jsem usnula celkem rychle.

Ráno jsem se probrala, když mě v očích štípaly paprsky slunce. Zamručela jsem a hlavu jsem zabořila do polštáře. Tohle není hezký probuzení. Tak má hlava neopouštěla polštář a já přemýšlela a moje myšlenky samovolně zamířily k Dylanovi. Ani nevím proč. Z očí mi vyteklo pár slz, po tomhle už se se mnou nebude chtít bavit, jelikož si bude myslet že jsem naprosto pitomá. Kdo by v noci běžel do lesa? Ale pochopte mou situaci, i když, vlastně kvůli tomuhle jsem se snažila mé pocity uzavřít a do nikoho se nezamiloval. Byla jsem chladný ledovec a pokud byl kluk moc dotěrný mohly jste ho další týden vídat na ošetřovně. Až taková jsem byla, ale ochránilo mě to a byla jsem nejlepší. Teďka jsem spáchala sebevraždu jen proto, že jazyk strčil do krku jiné a to se mnou navíc nechodí. A to nesmím dopustit znovu, musím být ta chladná jak jsem se to naučila, city mě nesmí ovlivňovat, jinak potom dělám smrtelné kraviny. Do pokoje vešli holky. ,,Děkuji za záchranu a za přístřeší na noc." Usmála jsem se. ,,Za nic, já jsem Eva a to je má kamarádka Annabel. Ale říkáme si Iví a Ann."

Holky se mi mile představily. ,,Já jsem Amanda." ,,A co jsi? Obyčejný člověk asi ne a navíc, neznáme tě, takže nejsi zdejší." Sedli si na postel, kde jsem udělala místo a seděla jsem také. ,,No ... tak jsem z města, které je proslulé jako jedno z nejhorších a nejnebezpečnějších přes noc. Byla jsem noční lovkyně, prošla jsem výcvikovou školou, jako jedna z nejlepších. Ale i tak mě jednu noc málem zabil gang upírů, ale zachránila mě jedna partička čítající 2 lovce, 2 démony, anděla, vílu a barevnoočku. Tak jsem se k nim přidala. A zrovna měli naplánovanou návštěvu jedné rodiny tady, tak mě vzaly sebou." Koukla jsem na ně. Ozvala se Eva. ,,Myslíš Emili, Caru, Taru ..." Chtěla pokračovat. ,,Jo, přesně. Jsem teďka asi jedna z nich." ,,Asi?" Zeptala se Annabel. ,,No potom co jsem vyvedla nemohu doufat že mě ještě budou chtít v partě." Zaskuhrala jsem, jelikož bych byla zase sama a tentokrát bez ničeho, bez práce, bez přátel, bez útočiště - zkrátka jak bezďák. A toho se bojím. ,,Jdeme se nasnídat?" Zeptaly se mě holky. ,,Asi bych měla zase vyrazit a pokusit se najít mou partu než se setmí." Pochybuji že je najdu. A nebo nevím zda by nebylo lepší se pokusit najít konec lesa, město a nějakou průměrnou práci. ,,Prosím, musíš pořádně jíst, a potom tě zavedeme k nim, jelikož je známe, jo?" Jen jsem kývla a vstala jsem z postele.