Nová Generace (Dokončeno)

6. Zajmutá

Probrala jsem se v divné křeči. Slyšela jsem hlasy, hádaly se. ,,A co jinýho by jsi dělal? Je zraněná, mohla by si ublížit. Navíc nejsme její nepřátelé." ,,Proto je spoutaná řetězy." Řetězy? ,,Ne to je pro její dobro, musíme se s ní zkusit domluvit." ,,No to půjde báječně. Už vidím jak je přátelská k cizím proměněným co jí zpoutali." Hlas byl ironický. Zkusila jsem hnout bolestivě rukama, ale ozvalo se řinčení řetězů a to mě dost nehezky zaštípalo v uších. Hlasy najednou ztichly. Došlo mi, že řinčení jsem způsobila já. Prudce jsem si sedla, ale zatmělo se mi před očima. Na chvíli jsem zavřela oči. ,,Lehni si, jsi ještě slabá." Někdo se mě snažil uklidnit a rukou tlačil moje rameno dolů, ale já seděla. Otevřela jsem oči. Byla jsem v normální místnosti, ruce v okovech a ty byly řetězem připoutaný k topení, trhla jsem sebou a natlačila se zády na ono topení. Bylo teplý, ale ne horký, tak jsem se o něj mohla opřít. Koukala jsem na ostatní v místnosti. Byly tady 4 holky a tři kluci. U kluků jsou dva lovci a jeden démon. U holek je barevnoočka, démonka, anděl a víla. Tohle je asi jedna skupinka. Všichni koukali na mě a mě to v hlavě pracovalo. Jak odsud pryč? ,,Notak, lehni si, jsi slabá, musíš ..." Než jsem si rozmyslela, co dělám, různoočce jsem omotala řetěz kolem krku a přitiskla si jí k sobě. Klečela jsem a ona bezmocně v polosedě vyděšeně koukala na ostatní. Nikdo netušil, že něco zmůžu. ,,Nikdo ani krok. Stačí jeden pohyb a zabiju jí!" Vykřikla jsem a koukala jsem po všech. Od lovců na mě mířily zbraně a všichni jinak byly trošku vykulený. Anděl chtěla udělat krok ke mě ale hnula jsem rukama, čímž se řetězy stáhly, trošku. O krok couvla a dala ruce nad hlavu. Povolila jsem to do původní pozice. ,,My ti nechceme ublíži..." ,,Ticho!" Nenechala jsem jí domluvit. ,,Kde jsou klíčky?" Koukla jsem po všech. Lovec se žlutýma očima sebou cukl a vyndal opatrně klíčky z kapsy. ,,Pošli je po zemi." Řekla jsem mu a propalovala jsem ho pohledem. Přitom jsem ještě hlídala ostatní. On klíčky poslal. Vzala jsem si je do rukou. Odemkla jsem jednu ruku a druhou ruku. Hned jak jsem měla ruce volný jsem vzala nožík a přiložila ho barevnoočce ke krku. ,,Sundej si pomalu ten řetěz z krku." Promluvila jsem a ona rozklepanýma rukama učinila jak jsem řekla. ,,Stoupni si." Společně jsme si stouply, ale zamotala se mi hlava a já padla dozadu, svaly v celém těle mi divně ochably. Na chvíli jsem ztratila zrak. Dívka držela mou ruku s nožem, jinak bych jí řízla do krku. Hnedka jsem se ale vzchopila. ,,Pusťte mě!" Vykřikla jsem, ale to se něčí ruce omotaly kolem mé ruky a kolem druhé, kterou jsem barevnoočku držela v pase, se omotaly zase jiné prsty a silou vysvobodily barevnoočku. Držely mě ti dva lovci. Žlutookej mě pustil a chytil si mě druhý. Ruce mi pevně svíral za zády a zbavil mě zbraně. ,,Pusť mě." Házela jsem sebou ale on mě pevně držel. Byla jsem stále slabá, takže jednou jeho rukou mě držel kolem pasu a druhou mi svíral mé ruce za zády. Po chvíli mi došlo, že tohle nikam nevede a povolila jsem, ale jen jak mě pustí budu útočit. On to tušil. ,,Nechceme ti ublížit, zachránili jsme ti život a kdybychom tě chtěli zabít, už by jsi byla mrtvá." Mluvil na mě. ,,Tak se teďka posadíš a společně si promluvíme jo? A nepokoušej se utéct, jsi zesláblá a moc daleko by jsi se nedostala." Cukla jsem sebou, ale s ním to nic neudělalo a dovedl mě ke křeslu, do kterého mě skoro vhodil. Zaklonila jsem hlavu a nepříjemně zamručela. Zapřela jsem se rukama a posadila jsem se. Holky se posadily na gauč naproti mě. Mezi námi byl stolek. Démon stál u dveří a dva lovci si dali židle vedle křesla. ,,Amanda že?" Optala se mile andělíčkářka a usmála se. Kývla jsem a koukala jsem co z ní vypadne dál. ,,Já jsem

(Nechtěla jsem to vypisovat, tak zde jsou obrázky postav se jmény)
Dopředstavila mi jejich skupinku. Jen jsem kývla. ,,Dobře, a čím jsem si vysloužila tu čest být tu s vámi?" Zeptala jsem se Tary, která na mě mluvila. Slova se však ujala Cara, víla. ,,Našli jsme tě jak jste se prali s upíry a jsi nesmírně silná a bystrá, byla by tě škoda. Tak jsme tě vzali k nám a nechaly jsme Emili (barevnoočku) aby tě uzdravovala. Je léčitelka." Aha. ,,A co se mnou máte v plánu teďka?" Zeptala jsem se jich. ,,No to je na tobě, rádi bychom tě vzali mezi nás, ale ty se asi budeš chtít vrátit do tábora. Ale nejdřív bychom tě tady doléčily." Usmála se na mě. ,,To není třeba, měla bych se vrátit do tábora co nejrychleji." Snažila jsem se mluvit klidně a vlídně. Nechtěla jsem mezi nimi být, nevěřím jim. ,,Ne, nemůžeme tě zraněnou nikam dopravit! Doléčíš se tady jasný!" Vykřikl Dylan, až jsem sebou cukla. ,,Jen se ti snažíme pomoct Amando, jsi slabá a to by se nám mohlo vymstít, venku je to nebezpečné, těžké bylo dopravit tě sem, mezi nás. Málem nás zabily, proto bude lepší se vydat až budeš zdravá a plně připravená na cestu ven." Jakob se mě snažil uklidnit, byl to lovec jako já, takže se mu to povedlo a já se trošku stáhla. ,,Dobře, nechám se od vás vyléčit." Řekla jsem flegmaticky a ostatní se zaradovaly. Přesunuly mě na gauč. ,,Lehni si, donesu ti pití, musíš hodně pít." Ozvala se Emili a rozběhla se do kuchyně, začala tam něco mixovat. Mezitím se mě Dylan ujal a uložil mě na gauč. ,,Já bych to zvládla sama." Slovně jsem ho odrazila místo poděkování, které asi očekával. To už se ke stolu dostala Emily. Sedla jsem si a můj zrak spočinul na půl litrovým hrnku, ve kterém byla divná břečka. ,,Vypij to, nejlépe celý." Řekla Emili vesele a nepozastavila se nad mou tváří, která vyjádřovala jasný nesouhlas. Břečka v hrnku vypadala jak tekutý bláto a to hustou konzistencí i barvou. ,,Tohle je co." Ukázala jsem na hrnek s břečkou a koukla jsem na Emili. ,,To je vývar z bylinek, následně rozmixivaný i s bylinkami." Koukla jsem na břečku. Tohle nemůže být vývar z bylinek. ,,Ehh, z jakých?" ,,Já nevím, je to míchaná směs, ale funguje." Usmívala se Emily hrdě. ,,Odkdy bláto léčí?" Optala jsem se jí a přihlížející Lissa se začala smát. ,,Já ti říkala že to vypadá jak bláto a ty jsi mi nevěřila." Dosmála se a koukla na mě. ,,Ale pomáhá to a radím ti rovnou polylat, nechutná to moc dobře." Koukla jsem na ní. ,,Teďka jsi mě fakt povzbudila." Koukla jsem na hrnek a chytila jsem odvahu. Musím to vypít. Přičichla jsem si k těžkému hrnku a smrdělo to jak týden starý ponožky.  Odklonila jsem hrnek dál od obličeje a vydala jsem dávivý zvuk, který měl ukázat co si o daném nápoji myslím. Radši to nebudu komentovat. Lissa mě s úšklebkem pozorovala. ,,Notak šup, kopni to do sebe lovkyně." Koukla jsem po ní a pak jsem koukla znova na páchnoucí břečku. Vydala jsem ještě jednou dávicí zvuk a pak jsem začala pít. Polkla jsem asi dva loky a moje oči se vykulily. Málem jsem vyplivla obsah úst někam před sebe. Polka jsem se nechutí zbytek a zůstala nehnutě sedět. To chutná hůř jak voní. Lissa se mi začala smát. Ostatní se někam uklidily. Rozhlídla jsem se, kdo tady ještě zbyl. V kuchyni se potichu bavil Dylan a Ryan. Lissa se smála mému výstupu a Emili mě pobízela k vypití zbytku. Koukla jsem na ní. ,,Tohle do mě nedostaneš." Řekla jsem jí, ale s ní to ani nehnulo. jen se zasmála. ,,To říkaly i ostatní." Trošku jsem sebou cukla, tyhle slova se mi nelíbila. Zavřela jsem oči a nadechla jsem se, zhluboka. Pak jsem vydechla a chytila hrnek. Pomalu jsem pila a snažila jsem se nevyhodit obsah mých úst do prostoru...