"Cože!!! Odpad?!?! Už pátý případ tenhle měsíc!" Pan Krab, celý naštvaný buší do stolu...
"Chtělo by to upozornit někoho tam "nahoře". Navrhuje jeden z komise.
"Ale kým? A navíc... nikdo nemá takovou kuráž. Právě prý letí různé odchyty delfínů a ryb z korálového útesu. Cpou je do akvária. Takže musíme čekat..."pan Krab znovu zasahuje.
"NEEEE! TO NEMŮŽEME! CELÝ OCEÁN ANI NIC NEPOČKÁ!" Ani nevím jak, vtrhnu do komisionální místnosti. Iren na mě vyděšeně dívá. Pak se usměje, řekne něco ve smyslu, že asi špatné dveře a táhne mě ven. Já se však nedám!
"Nemůžeme jen tak čekat! Odpad se hromadí a tam "nahoře" jim to je fuk!" Vyvádím jak šílenec.
"Dobře. Co navrhujete?" S ironickým výrazem nás probodává pohledem pan Krab. "Asi nic co?"
"Ehm... Omi? Neřekni zas nějakou blbost, jo?" Iren se začíná strachovat. Ví, jak tvrdohlavá dokážu být. Proto ji nevnímám.
"Dobře. Když chcete... hlásím se do výpravy tam "nahoru". Chci je přesvědčit!" Až po týhle větě si uvědomuji, k jaké chybě se to zavazuji. Jak je mohu přesvědčit?! Ani pořádně nevím, jak vypadají.
"Ujednáno! Máte na přípravu tolik času kolik jen potřebujete." Celá komise, včetně pana Kraba se zvedá a v jejich očích vidím: " To nedáte! Nemožné! Jak to sakra chcete..."
O 5 dní později...
"Budeš mi chybět." Loučí se se mnou Iren. Mrzí mě, že se mnou nechce plout. Zároveň... malé rybce by se mohlo něco stát.
"Ty mě také. Někdo však musí upozornit ty "nahoře". Uklidňuji Iren.
Vyplouvám. Cítím úzkost, ale i velké dobrodružství. Má výprava začíná!
ČTEŠ
Pod hladinou moře
PertualanganDelfíni. Nejchytřejší zvířata se slony vůbec. Bohužel pro ně, nemají žádná technická zařízení aby celé moře mohli spolu s mořskými živočichy vyčistit. Navíc... lidem je to úplně šumák. Omi, malá Delfíní holka se rozhodne upozornit lidi na tento pr...
