Strangers - Mavy ✔️

Přípravy

Martin

Sedím opřený o čelo postele. Východ slunce ozařuje jak mé polonahé tělo, tak i Kájovu spící tvář. V rukách svírám svůj deník s tužkou, přičemž do něj kreslím a píšu. Kreslím východ slunce, Kájovu tvář a píšu básně.

Můj deník není složený pouze z poznámek mého života, ale i z těchto "uměleckých" výtvorů. Někdy si říkám, že tento deník nesmí nikdo vidět.

Sun is rising to the sky
Shining on the city below
I am witness to saying last goodbye
That I will never see you again I know

Dopíšu báseň a znovu si ji přečtu abych se ujistil, že vůbec dává smysl. Někdy se moje mysl a ruka nespojí dohromady, takže ruka píše bláboly a mysl myslí na nepodstatné věci. No, a když se tohle stane, tak vznikne něco otřesného.

Trapped inside my lies
Trapped inside my memories
I hide fear behind my eyes
But I still remeber those stories
Stop this madness
Leave me alone
This way I feel only sadness
I will suffer, until all that's left of me is big old stone

Ucítím vedle sebe slabý a velmi nepatrný pohyb. Zavřu deník a přesunu svou pozornost na tělo ležící vedle mě.

Uvidím lehký pohyb Kájových řas, jak se jeho oči připravují pohlédnout opět na svět. Během chvilky Kája otevře ospale své krásné modré oči, se kterýma pohlédne do těch mých.

,,Dobré ráno." Uvítám ho do nového dne a dám mi pusu na čelo. Kája se pod mým dotekem rtů usměje a pohladí mě po paži.

,,Καλημέρα [Kaliméra]" Oplatí mi pozdrav v lidovém jazyce.

,,Kdy ses prosímtě začal učit řecky?" zeptám se ho ze smíchem, zatímco si ho ještě jako spícího přitáhnu do objetí.

,,Když jsem tě sledoval usínat. Když spíš, tak vypadáš strašně roztomile. Jako taková malinká Koala." zasměje se a zachumlá se do mého teplého objetí.

,,No dovol? Já nejsem žádná Koala, já jsem člověk." začneme vtipkovat, dokud Kája není zcela vzhůru. Každý z nás se vystřídá v koupelně pro ranní sprchu.

Hned ze začátku jsem Kájovi nabízel, že si můžeme dát společnou sprchu. Ušetří nám to jak čas, tak i vodu. Ale on že ne, že se radši umyje sám.

,,Tak, co máme dneska v plánu Careve?" zeptá se mě Kája, jen co vyjde z koupelny. Mokré rozcuchané vlasy panují na jeho hlavě, kapky vody pomalu stékají po jeho obnažené hrudi a kolem boků obmotaný ručník.

,,No napadlo mě, že by jsme mohli jet do nejvýše položené vesnice Pyrgos a odtamtud na nejvyšší horu ostrova jménem Profitis Ilias. Četl jsem, že je z tama vidět krásný výhled na celý ostrov." podělím se s mým partnerem o můj plán na dnešek.

,,To zní fajn. Jen mě nech se převléknout, a můžeme vyrazit."

**

,,Už nikdy, nikdy, NIKDY mě neber na takovou túru!" vykřikne Kája a samou únavou padne na zem, ležíc na zádech a zhluboka dýchajíc.

,,Ty toho teda naděláš." řeknu, přičemž také zhluboka dýchám. Na takovéto túry jsem už zvyklej, chodil jsem s rodičema na ještě delší. Takže určitou výdrž mám.

Pomůžu Kájovi na nohy a společně ztěžka přejdeme na kraj hory a spatříme nádherný výhled.

Vidíme malé bílé domečky uspořádané do takového pořadí, že z této výšky připomínají všelijaké geometrické útvary. Okolo těchto domečků jsou pole, které přidávají tu správnou atmosféru

,,Ale musím teda uznat, že je to tady opravdu nádherné." přizná Kája, přičemž se ke mě potichu připlíží a obejme mě.

,,A tím dnešek ještě nekončí." Otočím se a dám mu slabý polibek. Chvilku takhle zůstaneme, vstřebávajíc onu Santorínskou atmosféru a poté si propleteme ruce a vydáme se zpátky na apartmán.

,,Miluju tě." zašeptá Kája.

,,Já tě taky miluju." odpovím mu stejným šepotem.

**

Kája

Na posteli mám položený  černý oblek s bílou košilí, motýlkem a maskou.

,,Kde jsi sakra tohle všechno sehnal za pár hodin?" zakřičím na Martina do koupelny, kde i on se převléká do svého obleku. ,,Říkal jsem ti, že mám své kontakty." dostane se mi odpověď následující s tlumeným smíchem.

S povzdechnutím se pomalu začnu soukat do obleku. Jakmile si nasadím boty a upravím motýlka, přichází závěrečná špetka v podobě masky. Navléknu si ji a stoupnu si před zrcadlo.

Má maska má podobu masky fantoma opery. Je celá černá posetá částečkama ze strojů. Zubaté kola, kousky kovů, malé trubky u krajů zahnuté do všemožných tvarů.

Přes dírku mého pravého oka je dána mřížkovaná část kovu, což ji doplňuje k modernosti. Vlastně ona je celá celkově moderní. U mé levé části  obličeje je maska z nenadání ukončena, nechávajíc mi mezeru nad mým levým okem.

Teď si připadám jako moderní fantom opery.

,,Marťo! Přijdeme pozdě!" zakřičím, přičemž se mi nedostane odpovědi. Pouze zvuk podpadků přicházející z koupelny.

Přesunu svůj pohled v zrcadle ze sebe na osobu za sebou. Černý oblek s bílou košilí zdobený maskou. Otočím se kompletně, abych si Martina proštudoval a našel detaily v jeho převleku.

S Martinem máme celkově rozdílné masky. Jeho je přes celou tvář, tvořící tvar oválu. Některé části přesahují až k jeho koutkům a k vlasům. 

Na pravé části je zvláštně zatočená trubka, která se táhne od jeho lící až k uchu. Z levé části u čela se táhne řetěz, který se táhne přes levé oko až k pravé částí u tváří. Martin má úplně stejnou mřížku, akorát u pravého oka.

,,No teda, sluší ti to." Zasměju se, přistoupím k němu a políbím ho. Naše masky se nepatrně dotknou, což vyvolá slabé cinknutí.

,,Měli by jsme jít, pokud nechceme přijít pozdě." Řekne Martin, přičemž se mu zaháknu do rámě a společně vyjdeme z našeho apartmánu.

Brouzdíme ulicema, potkáváme muže v oblecích, ženy v krásně barevných šatech. Všichni mají masky a směřují do jedné budovy. Do budovy, ve které se koná maškarní ples.

Do budovy, do které máme i my namířeno.