Strangers - Mavy ✔️

V dobrém i ve zlém

Kája

Uběhlo dalších pár dnů, a skoro každý večer jsme chodili bruslit, aby mě Marťa mohl učit a abych se mohl zdokonalovat.

Ano, už mu říkám Marťa. Za těch pár dnů co jsme tady si mě získal. Je to snad největší klišé. Přijedu sem naštvaný na něj a s chutí ho zabít, a tady se s ním usmířím a snad i zamiluju. 

Počkat, zamiluju? Co? Prostě a jednoduše, náš vztah s Martinem je jedno velké klišé. Ale krásné klišé.

Dnešní den jsme se rozhodli zajít do Von Goghova muzea. A jelikož z nás dvou jsem ten na umění já, musel jsem se smířit s Martinovým odmlouváním.

,,Karle a opravdu tam musíme jít? Nemůžeme třeba strávit dnešní den ochutnáváním jídel a bruslením?" Snaží se mě Martin už po několikáté přemluvit, ale to se mu nedaří.

,,Ne Martine. 1) Jsme v Amsterdamu a do toho muzea jsem se chtěl vždycky podívat, 2) jíme každý den a za 3) bruslíme každý večer a dneska budeme taky. Takže ne, do toho muzea prostě půjdeme. I kdybych tě tam měl dotáhnout za vlasy!" rázně mu odpovím a navléknu na sebe bundu.

,,Za vlasy? Hmmm, tady je někdo na hodně tvrdou akci co?" rejpne si do mě Martin s jeho sexistickou poznámkou, za což se mu ode mě dostane pěst do ramene.

,,Odpusť si to a pojď už." řeknu a oba vyjdeme z jeho pokoje. Z hotelu vyjdeme a Martin si zase dává ruku přes mé rameno. 

Pár chvil takhle jdeme, ale pak s bouchnutím do jeho ruky se z našeho hřejivého objetí odtáhnu a jdeme klidně vedle sebe a bavíme se o všem možném. Téma počasí jsme díky bohu vynechali.

Dojdeme, po docela dlouhé cestě k muzeu. Za celou tu cestu jsme s Marťou prodiskutovali hodně věcí. Cestování, historii, památky, a naše nejoblíbenější téma jídlo.

Začínám zjišťovat jednu velmi podstatnou věc. Čím větší množství času s ním jsem, tím víc k němu začínám něco cítit. Ne, že by mě to nějak děsilo... 

Za těch pár dní jsem zjistil, že Martin je opravdu fajn kluk a bylo ode mě hnusné ho takhle rychle soudit. A popravdě, je i docela hodně přitažlivej.

Teď už vím, že mě ten večer nevyužil. Prostě jsme oba byli opilý a nadržení, tak jsme se spolu vyspali. Proč jsem tak vyváděl a myslel si, že mě využil... Do dneška to nedokážu vysvětlit,

,,Připraven na hodně velkou dávku umění?" ušklébnu se na Martina. ,,Mám na výběr? Vycouvat už z toho nemůžu." Martin pohne svými ústy do mírného a smutného úsměvu, až je mi ho líto.

,,Neboj, bude se ti to líbit, dobře?" povzbudivě ho chytnu za ramena a lehce s ním zacloumám. Martin se na mě upřímně usměje a já neodolám a úsměv mu oplatím. ,,A ano, máš pravdu. Už z toho nevycouváš." zasměju se a společně vejdeme do muzea, kde si koupíme lístky.

Celé muzeum je opravdu nádherné. Všude jsou obrazy Vincenta Van Gogha a k tomu napsána i historie. Obklopení takového množství obrazů mi přivádí zvláštní, ale krásný pocit. Celkově umění na mě má pozitivní vliv.

Přijdeme k závěrečnému obrazu, což je i poslední obraz, co stihl Vincent namalovat. Nese název Wheat Field with Crows. Společně s Martinem se na něj díváme a snažíme se v něm najít co tím chtěl autor říct. 

Vlastně, v každém umění je význam. Ať je to obraz, socha nebo hudba, vždycky v ní je nějaké poselství, které chce autor vzkázat světu. Ale v tomhle obraze nic nedokážu najít. Ale má na mě účinek.