Strangers - Mavy ✔️

Maškarní bál

Kája

Vejdeme společně v jednom rámě do oné velké, architektonicky vyzdobené a historií obklopené budovy.

Projdeme několika chodbami, které zdobí nespočetné množství zrcadel, stolů s všemožným pitím a samozřejmě lidí, kteří jsou v různorodých maskách a krásných šatech nebo oblecích.

Nakonec dojdeme do rozsáhlé a poměrně prostorné místnosti, která je zdrojem veškeré hudby, ruchu, smíchu a tance.

,,Smím prosit?" Svou ruku zdvyhnu dlaní vzhůru směrem k Martinovi.

,,Awwww, jako... pokud mi nepošlapeš nohy." Martin svou ruku vloží do té mé, kdy při našem stisku mezi námi proběhne jeden malinký elektricky šok, který projedeme naším tělem.

Ruku v ruce vejdeme na taneční parket mezi ostatní tančící páry. Pustím Martinovu ruku a přesunu ty své na jeho tělo. 

Pravou ruku si dám na jeho pas, přičemž levou rukou chytnu jeho ruku, která utvoří malinký zobáček. Martin přesně napodobí rozpoložení rukou na mém těle a začneme tančit do rytmu hudby.

Chvilku se jen tak pohupujeme, vlajeme ve větru hudby a necháme se unášet její energii. Jakmile ale hudba nabere na rytmu a rychlosti, stejně zrychlíme i my. 

Nedáváme na nic jiného ohled, cítíme pouze sebe a enormitu, ten obrovský prostor kolem nás, která se kolem nás vznáší.

Do tance se položíme tak moc, že nevnímáme ani čas a prostor. Jako kdyby jsme tančili v prázdném prostoru, vznášeli se ve vzduchu nadnášeni pouze a jenom hudbou. Čas jako kdyby se zpomalil a plazil se pomalým šnečím tempem.

Cítím jak po mé tváři, která je krytá tajemnou maskou, stékají kapičky potu.  Většina potu je zastavena maskou a tak zůstavají na jednom místě, což je velmi nepříjemné.

,,Jsi úžasný tanečník." ucítím tlak na svém rameni a opouštějící teplo na mé dlani. 

Jeho ruce se přesunou z mého těla a spojí se na mém zátylku, kde při jeho doteku se po celé části těla rozprostře příjemné teplo.

Napodobím přesně jeho pohyby a přesunu ruce za jeho krk a položím si hlavu na jeho rameno.

A opět tančíme. Hudba se zpomalila na lehký ploužák a my se opět musíme přizpůsobit hudbě.

A taky že se přizpůsobíme. Hýbeme boky, přešlapujeme nohama.

Právě v tento moment si připadám, jako kdyby jsme byli ten nejšťastnější pár. Moment, vždyť my jsme nejšťastnější pár! Ozve se mi v hlavě radikální hlas. Lehce jsem se pousmál.

,,Mám žízeň, pojď se něčeho napít." Přeruším naše taneční a velmi fyzické propojení a už už se rozkračuji směrem k jednomu ze stolečku. 

Ale moje pohyby jsou zastaveny pevným stisknutím mého zápěstí. Přesunu své oči na majitele onoho stisku.

,,To tady necháš svého partnera? Samotného, v cizí zemi? Co kdyby mě někdo unesl?"
Ani jsem Martinovi neodpověděl, nebylo totiž třeba. Místo toho jsem si ho za pas přitáhl k sobě blíž, snad i blíž než při našem tanci. Očima začnu študovat jeho krásnou tvář.

Na jeho čele se vytvořili dvě malé vrásky, které vznikly díky jeho ohnutému obočí. Palcem po obou vráskách přejedu a díky tomuto pohybu je čelo zase čistě a po vráskách není ani památky. 

Jeho krásné mechové oči si mě prohlíželi stejně jako já jeho. Jeho oči samozřejmě doplňují moc nevýrazné kruhy od nedostatku spánku, které jsou částečně zakryty maskou na jeho obličeji.

Nakonec sjedu pohledem na jeho rty. Několikrát za sebou si skousne spodní ret, aby se ubránil velkému a roztomilému úsměvu.

Nakonec nedokážu déle čekat a spojím naše rty v jedny. Naše masky při doteku lehce cinknou, ale tomu my nevěnujeme sebemenší pozornost. 

Zavřeme oba naráz oči a začneme se do tohoto momentu, do tohoto nekonečného polibku vciťovat.

Nejdřív je to lehký, opatrný polibek, který se potom vyklube do velkého, procítěného. Naše rty po sobě kloužou, ochutnávají chuť toho druhého a vyjadřují tím ty největší emoce, které se nedají slovy vyjádřit. 

Ty emoce, které můžeme znát jen my dva. Martinovi ruce se z podél těla přesunou do mých vlasů, ve kterých se začne přehrabovat, čechrat a zamotávat do nich prsty.

Ucítím na svém spodním rtu něco horkého, co kolem něho krouží a snaží se dostat do mých úst. Až pak pochopím.

Pootevřu zlehká má ústa, přičemž se vytvoří malinký prostor. Takový malý "vstup do neznáma". Martin se okamžitě chopil situace a náš polibek prohloubil.

Chvilku v této činnosti pokračujeme, než nám dojde dech. Díky tomuto faktu se naše rtové spojení přeruší a já opět spatřím dvě krásné zelenky.

,,Tak a teď potřebuju pití i já." Oba dva se zhluboka nadechneme. Já k tomu přidám ještě roztomilé zahyhňání, což na Martinově tváři vyvolá krásný úsměv.

Přistoupíme k jedomu ze stolečků, na které jsou rozmístěny skleničky se šampaňským, kterým se odborně říká flétny, různých barev.

V jedné řadě jsou postaveny flétny s červeným šampaňským, v řadě druhé zase zelené šampaňské a v řadě třetí zase modré šampaňské.

Martin se rozhlédne i na ostatní stolečky a stejně tak udělám i já. Všimnu si, že na každém stolečku jsou tři řady drinků různých barev.

U našeho je to šampaňské červené, zelené a modré barvy. A u jiného někde v dáli jsou zase jiné drinky v to růžové, purpurové a oranžové barvy.

,,Musím teda říct, že to tady mají zajímavě uspořádáno. Tolik pití různých barev jsem ještě neviděl." Pronese Martin se skleničkou modrého šampaňského v ruce, kterou drží elegantně za stopku.

Podívám se zpátky na stoleček, uchytnu za stopku skleničku s červeným šampaňským a povznesu ji na úroveň očí.

,,Tak na nás."
,,Na nás a na naše štěstí!"

Připijeme si, odegustujeme ony neznámé šampaňské a skloníme skleničky zpátky na úroveň pasu.

,,Myslíš, že tady někde mají i duhové pití?" Pronesu s malým úšklebkem na tváři a Martin se zasměje.

,,Duhovej Kája, to chceš." Řekne můj společník se smíchem.

,,Každej mě přece chce, ať duhového nebo ne." Přiblížím se k mému přiteli blíž a pevně ho obejmu.

Martin si trochu povytáhne masku a dá mi lehký, až nevinný polibek na krk.

,,Pojď, jdeme tančit než se tady opijeme těmato barevnýma lektvarama." Převezme ode mě Martin mojí skleničku a společně s jeho je odloží na malý odkládací prostor v jednom z výklenků.

Pevně stiskne mojí ruku a začne mě tahat zpátky na taneční parket.

A tak se znovu zapojíme do tance, znovu se ponoříme do toho víru energie. Opět cítíme pouze a jenom toho druhého. Doteky začínají být čím dál tím intenzivnější.

A já mám rád toto spojení. Ne, rád je slabé slovo. Já toto spojení miluju. A jsem za své činy rád. Jsem rád, že jsem Martinovi dal šanci. Protože člověk se dokáže změnit.

Láska a odhodlanost změnit se dokáže s člověkem udělat hodně věcí.