V područí temnoty

9. Kapitola

Cecile chodila zamyšleně po trhu a přemýšlela. Už uběhl měsíc, co se vydávala za členku Améby, a zatím nepřišla na to, jak by mohla zabít alfu. Sice s ním několikrát povečeřela, ale vždy se kolem něj motalo více lidí. Vzhledem k tomu, že potřebovala být nenápadná, tenhle fakt nebyl dobrý.

„Tak krásně ponořená do svých myšlenek," vyrušil ji hlas, který ji byl velmi blízký. Přesto se však lekla a nadskočila. „Nečekal jsem, že tě vyděsím. Máš snad nečisté svědomí? Něco s duší?" Posmíval se jí Darian v lidské podobě, aby jej nikdo nepoznal. Cecile se jen zamračila. 

„Musíš to tu vykřikovat do světa," zasyčela na něj. 

„Omluvám se, nemohl jsem si pomoct," pokrčil rameny. 

„Co tu vůbec děláš, to se tolik nudíš, že mě musíš vyrušovat pokaždé, když se snažím vymyslet plán?" schválně volila slova tak, aby okolním lidem nepřišlo divné, o čem se baví. 

„Možná trochu ano. Ovšem dnes tu jsem, protože mám pro tebe něco, co trochu pomůže tvému problému, a to, jak se zbavit nepříjemnému hmyzu okolo, má překrásná Cecile," Darian se nenápadně rozhlédl, nabídl Cecile rámě a odvedl ji dál od středu trhu, aby měli větší soukromí. Ani jeden z nich si nevšiml vysokého chlapce, který je bedlivě pozoroval.

Tristan se snažil celý týden vymyslet, jak by tu krásnou dívku, která s nimi velmi často večeřela u jeho strýce, pozval ven. V hlavě mu stále zněl její hlas, chtěl, aby spolu někdy vystoupali na nejvyšší vrchol a pozorovali východ slunce. Něco mu však napovídalo, že ona není tím, čím se zdá být na první pohled. To, jak se stále rozhlížela, jak si vše kontrolovala. To nebylo typické vlkodlačí chování. Ti i v lidské podobě měli velmi vyvinutý čich, proto se rozhodl Cecile sledovat. Z jejího společníka byl lehce nervózní. Cítil jeho pach, smrt smíšenou s bolestí. Ten pach ho znervózňoval, a chtěl zjistit, co jsou ti dva zač, jelikož i Cecile byla slabě cítit jako někdo jiný než vlkodlak.

Tristan špicoval své uši, a snažil se pomocí svého nadlidského sluchu slyšet jejich rozhovor. Bohužel slyšel jen útržky.

Mezitím Cecile došla s Darianem až k místu, kde se zastavil. „Vím, že si lámeš celé týdny tu svou krásnou hlavinku tím, že nevíš, jak se zbavit jeho ochranky. Mám pro tebe tohle," Darian sáhl do kapsy u svého dlouhého kabátu a vytáhl lahvičku s čirou tekutinou, „Je to velice silný omamný lektvar. Stačí, když nenápadně každému z nich dáš kapku do pití a usnou. Poté si budeš moct dělat cokoliv, co budeš chtít," ušklíbl se a natáhl ruku s elixírem. Cecile opatrně natáhla ruku směrem k lahvičce, a opatrně sevřela prsty kolem ní. Vzala ji a schovala ve kapse. 

„To je všechno od tebe hezké, ale proč to děláš? Pomohl si mi získat tuhle podobu, abych se dostala blíže. Překvapuje mě, že mi i nadále pomáháš," řekla otevřeně, co si myslela. Dívala se mu do očí pevným, rozhodným pohledem. Darian se k ní naklonil, cítila jeho horký dech ve své tváři.  Jeho tmavé kadeře ji lechtaly na ramenou a propaloval ji temným pohledem. Její srdce tepalo rychlostí blesku. Darian byl o něco vyšší, a naháněl ji občas hrůzu, ale přesto jí přitahoval. 

„To protože, má sladká Cecile, máš něco po čem šíleně toužím. Něco, co se každým dnem stává více mým. Je to tvá pomstychtivá duše. To proto ti pomáhám," říkal to podmanivým hlasem, jednou rukou ji držel v pase, druhou přejížděl po jejích klíčních kostech. Hlasitě oddechovala. 

„To jen kvůli tomu?" všimla si, že sledoval její rty, které si ráda malovala rudou barvou, aby zvýraznila jejich tvar a bělost zubů. Bylo to i dobré maskování, jelikož elixíry, které míchaly čarodějnice a nahrazovaly krev, měly podobně rudou barvu. 

„Ano, přesně jen kvůli tomu," zasmál se. „Jsi úžasná žena, ale to má milá byla také. Dvakrát se zabít nenechám, i kdybys byla ta nejkrásnější žena světa," mrkl na ni.

Tristan celý rozhovor poslouchal. Neslyšel vše, ale věděl, že jeho strýc je v nebezpečí. Jako Omega necítil podmanivost k Alfě, ale byl loajální. A tenhle plán se rozhodl překazit.