V područí temnoty

Prolog

„Dod allan o'r tywyllwch y, Darian," pronesla temně. Jeho příchod si představovala jinak. Čekala blesky, zatažení oblohy, rozhodně ne to, co následovalo. Ozvalo se za ní odkašlání. Rychle se otočila. Stál za ní muž. Temně modrá plet byla zahalena do pláště, který plynule splýval s tmou. Jeho vlasy se taktéž ztrácely ve tmě a tmavé oči jí propalovaly. „Kdo jsi, dcero noci, že sis mě dovolila přivolat?" zeptal se arogantně. Měl příjemný hluboký hlas, takže nepůsobil jako nejsilnější démon.

„Jmenuji se Cecile d' Eurvne," představila se a vysekla jednoduché pukrle. Usmál se a zkoumavě se na ni zadíval. „Děje se něco? Něco se ti nezdá?" zeptala se poklidně. Založila si ruce v bok a propalovala ho tmavomodrýma očima. Rozesmál se.  Velmi povýšeně.

„Už jsem zapomněl na vaši aroganci, na aroganci dětí noci," usmál se.

„Copak potřebuješ, Cecile?" optal se.

„Moc, potřebuji moc. Chci ovládat Ettylskou smečku," řekla rozhodně.

„Samozřejmě, mohu ti dát moc, dokonce i schopnost přeměny, abys mezi ně lépe zapadla. Ale zadarmo to nebude," usmál se, zvedl ukazováček do výše jejích očí a pohupoval s ním ze strany na stranu.

„Co chceš? Oběť? Krev? Nebo snad něco jiného?" zeptala se a smyslně si přejela po pasu až k bokům. Rozesmál se. Opět.

„Ty mě umíš pobavil Cecile, opravdu ano, ale ne děkuji, tohle opravdu ne," odmlčel se. Hraně si otřel slzu smíchu zpod oka.

„Ne opravdu jen malou drobnůstku, až ovládneš onu smečku, budu chtít tvojí duši. Nemusíš se bát, nestane se ti nic, jen budeš moct mít ještě více temné moci," usmál se. Cecile však zapátrala v paměti, co ji to jen matka říkala?

„Slyšela jsem, že když démon někoho připraví o duši, že to osobu v podstatě zničí," namítla.

„Ale kdepak. To jsou jen klepy od kněžích," teatrálně si povzdychl, „takto se snaží, aby nikdo nepodlehl touze po větší moci. Cecile se zamyslela. Přeci jen, byl to démon, jenže ona nikdy nevěřila kněžkám z Ollohy, ty prohlašovaly dokonce i je, upíry, za špatné bytosti.

„Přijímám," řekla. Darian se zarazil.

„Seš si opravdu jistá?" zeptal se.

„Samozřejmě, chci moc. Spoustu moci, a pak ovládat ty vlky. Budou pro mě lovit, budu jejich královna," usmála se krutě Cecile. „A kdo bude proti, toho bez milosti zabiju," dodala ještě, stejně krutě.

„Nu, jak myslíš, má sladká dcero noci, jak myslíš," natáhl ruku, v níž držel dýku.

„Naší krví zpečetíme naši dohodu," řekl klidně a řízl se, poté podal dýku Cecile, ta si bez zaváhání přejela ostřím od palce až k malíčku a potřásli si.

„Já, Cecile, se zaslibuji, že poté co pomocí temné moci ovládnu Ettylskou smečku, tak dám duši démonu, Darianovi," pronesla pevně.

„Já, Darian, slibuji, že budu, Cecile dodávat jakékoli množství moci, dokud neovládne Ettylskou smečku, poté si vezmu její duši," prohlásil. Pustil její ruku.

„Uvidíme se Cecile, nemusíš mě již volat, má síla bude vždy s tebou," řekl a se smíchem se rozplynul. Cecile se otočila a vydala se k domovu. Čeká ji dlouhá cesta do Ettylu.