Skorovražedkyně z Krásnohůlek

Kapitola 4. - Kratochvilné kouzelnické kejkle a první návštěva Bradavic

V Příčné ulici jsme si koupily vše potřebné - hábity, jednu sovu pro všechny, která bude předávat vzkazy a Lydie ještě potřebovala i nějaké nové učebnice, které ji chyběly. 

Zvědavost mi ale nedala a ve chvíli, kdy si Lydie vybírala svoje učebnice pro čtvrtý ročník v Bradavicích, jsem se nepozorovaně vytratila z Krucánků a Kaňourů. Ohromeně jsem se procházela po Příčné ulici. Nedělala jsem si starosti s tím, že máma se sestrami jsou stále v onom obchodě, však ony mě najdou.

V tu chvíli mě zaujal obchod, na kterém přímo zářil nápis Kratochvilné kouzelnické kejkle. Už na první pohled se mi zdál jako obchod s žertovnými předměty a to jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít. Sice jsem už žádné žerty neplánovala, ale alespoň můžu nahlédnout, ne?

Přistoupila jsem k onomu obchodu, ohlédla se, jestli se někde v blízkosti nepotuluje mamka s mými dvěma sestrami a když byly v nedohlednu, vstoupila jsem dovnitř.

Hned jak jsem prošla dveřmi, se mi naskytl naprosto fascinující pohled. Obchod byl doslova napěchovaný poličkami, které byly tak naducané různým zbožím, že se tam nemohlo vejít už nic dalšího. Ohromeně jsem vydechla, když jsem se po celém obchodě rozhlédla. Připadala jsem si jako v ráji. Z různých rohů jsem sem tam uslyšela prasknutí nebo syčení, ale to jsem moc dobře znala. To totiž k obchodům s žertovnými předměty jednoduše patřilo. 

První co mě zaujalo byla nádherná brka se zlatou násadkou. Vzhledem k tomu, že je tohle obchod s žertovnými předměty, tak nemůže být jen tak obyčejný. Zamyšleně jsem si ho prohlížela a snažila se nějak vymyslet, na co vlastně je.

,,S tím brkem opatrně, slečno." ozval se za mnou mužský hlas a já jsem málem nadskočila, protože jsem se přece jenom trošičku lekla. Když jsem se otočila spatřila jsem za sebou mladého kluka se zrzavými vlasy a já si pomyslela, že nebude o nic moc starší než já. ,,Sháníš dárek pro lidi, kteří ti znepříjemňují život? Malý žertík nikdy neuškodí, že?" říkal s roztaženými ústními koutky a já se uchechtla. Jo, kdyby jenom malý, pomyslela jsem si.

Až teď jsem si všimla malé cedulky, která visela přímo pod brky, které jsem tak obdivovala. Stálo na ní Sprostý brk. Znovu jsem se uchechtla. Představa, že s tím začne někdo psát a poté zpanikaří z toho, jak ten brk za něj píše sprostá slova, je velmi lákavá a nesmírně vtipná.

,,Tohle by byl opravdu nádherný dárek, to musím uznat. Ale zatím se tu ještě porozhlédnu, možná se mi zalíbí ještě něco dalšího." 

,,Jestli máš ráda malé žertíky, jsem si jistý, že tu bude spoustu věcí, co se ti zalíbí." řekl ještě a vydal se opačným směrem, než já. 

Hned potom se mi můj pohled zastavil na něčem růžovém, což se opravdu nedalo přehlédnout. Když jsem k tomu přišla o něco blíže, zjistila jsem, že to má tvar velkých růžových květů, které vydávaly záři stejné barvy. Nahlédla jsem do nich a spatřila malé lahvičky s růžovou tekutinou. To jsou jasné nápoje lásky. 

,,Ále,... takže nápoj lásky, jo?" Neuvěřitelně jsem se lekla, když jsem za sebou uslyšela ten stejný mužský hlas a taky, že za mnou zase stál ten samý kluk. Zmateně jsem se na něj podívala. Nebyl náhodou ještě před pár vteřinami na druhé straně obchodu? A ještě k tomu se vydal úplně jiným směrem než já. ,,Můžeš mi věřit, že ty sice žádný nepotřebuješ, krásko, ale pokud chceš někoho oblbnout, mohl by se ti dost dobře hodit. Opravdu totiž funguje."

,,Ehm..." Nevěděla jsem, jestli mám zmiňovat jeho náhlé přemístění se, jsme přece v  kouzelnickém světě, ale přece bych slyšela, kdyby tu teď něco hlasitě prásklo. ,,Nechci se chovat jako hnidopich, ale nestál jsi náhodou ještě před pár vteřinami na úplně druhé straně obchodu?"