Skorovražedkyně z Krásnohůlek

Kapitola 5. - Hadí kolej

Nejednou jsem slyšela řeči, že většina studentů, co studovali ve zmijozelské koleji skončili na špatné cestě za budoucností. Vezměte si například samotného Vol-... tedy chci říct, Vy-víte-koho. Ano, nebudu to tajit, mám z něj takový strach, že se bojím si jeho jméno vůbec pomyslet i ve svých myšlenkách,... všichni mají z něj strach, tak mě nesuďte. Také studoval ve Zmijozelu a jak skončil? Stal se z něj jeden z nejobávanějších černokněžníků všech dob. Stejně tak i jeho stoupenci, kteří si říkají Smrtijedi - většina z nich studovala v této hadí koleji. 

Ale pak je tu můj otec. Nadaný zmijozelský student, který se dostal na post vrchního asistenta ministra kouzel a naopak je to jeden z nejuznávanějších kouzelníků nejen ve Velké Británii. A z toho plyne jedna věc - ne všichni ve Zmijozelu skončí špatně. Uvidíme, jak se se svou cestou vypořádám já, a kde za několik let skončím, ale pokud jsem po tátovi (což opravdu jsem) tak se nemám čeho bát.

Nepatrně se nám třem změnily hábity. Amelie a Lydie ho měly prošité látkou vínové barvy s kravatou, která měla stejnou barvu a na levé straně měly nebelvírský znak - lva na červeném pozadí. Kdežto já jsem měla hábit prošitý tmavě zelenou látkou, kravatu stejné barvy a na levé straně jsem měla zmijozelský znak - hada na zeleném pozadí.

Ve Velké síni se právě teď konala večeře, což znamená, že nás Brumbál přivedl do té obrovské místnosti. V ní stály čtyři dlouhé stoly, každý pro jednu bradavickou kolej a úplně vepředu byl stůl, u kterého seděli profesoři. Procházeli jsme mezi nebelvírským a zmijozelským stolem a všichni na nás upřeně zírali. Snažila jsem se chodit vzpřímeně, hrdě a s úsměvem na tváři, když mi pohled přistál na brýlatém klukovi s černými vlasy a zelenýma očima. Ihned jsem poznala, kdo to je a okamžitě jsem protočila očima.

,,Holky, to je Harry Potter. Takzvaný Vyvolený, že? Jak patetické." utrousila jsem potichu a v duchu se zasmála. Bylo mi jasné, že po něm většina holek jede jenom proto, že je považován za Vyvoleného. Ale já ho tak nikdy neviděla, podle mě měl ten kluk jenom neuvěřitelné štěstí, ale co já vím? Amelie a Lydie ho až příliš obdivují za jeho odvahu, ale já v něm nikdy nic zvláštního neviděla. No, alespoň si ho teď užijí, když jsou ve stejné koleji jako on. 

Společně s Brumbálem v čele jsme došli až dopředu před stoly a ředitel si opět vzal slovo.

,,Klid prosím," zavolal na celou jídelnu. Studenti okamžitě ztichli a jejich pohled se přesměroval na nás tři. ,,Chtěl bych mezi námi přivítat tyto tři mladé dámy, které k nám přišly z Krásnohůlek. Jsou to sestry Wilsonovy - Lilian, Amelie a Lydie. Určitě všichni znáte jejich otce Nicholase Wilsona, který zde studoval s těmi nejlepšími výsledky, které může student získat a nyní pracuje po boku ministra kouzel. Doufám, že je Nebelvír a Zmijozel mezi sebe začlení. Můžete se posadit ke svým kolejím, děvčata." dořekl a my jsme se rozptýlily.

Všichni u stolu na mě opovržlivě koukali. Rozhodně nevypadali, že by mě chtěli začlenit do kolektivu. No dobře, když to neudělali oni, budu to muset udělat sama a pěkně podle stylu Lilian Wilsonové.

Přiběhla jsem k místu, kde bylo trochu větší prázdno a oběma svýma rukama jsem plácla do stolu. Všichni sebou cukli a podívali se směrem ke mně.

,,Já vám moc děkuju za vřelé uvítání, milí spolužáci. Jo, taky doufám, že spolu budeme vycházet v nejlepším. Jo... a mám se fajn, děkuju za optání. Slyšela jsem otázku na moje jméno? Tak tedy, jmenuji se Lilian Wilsonová. Vyloučili mě z Krásnohůlek za jednu takovou blbost..." odmlčela jsem se. Tohle totiž chtělo dramatickou pauzu. ,,...málem jsem zabila studentku, která si až moc dovolovala, takže z toho plyne ponaučení pro vás, že mě opravdu nechcete naštvat. To by bylo prozatím vše." dořekla jsem svůj velmi dramatický monolog, a jejich pohled se stále nezměnil.