Skorovražedkyně z Krásnohůlek

Kapitola 13. - Noví přátelé

Ano, nová kapitola je tu! Hranice byla opět splněná, čehož jsem si všimla až teď, protože se momentálně soustředím na jiný příběh,... konkrétně ten, který bych chtěla vydat jako knížku! Bylo by to splnění mého snu.
Navíc jsem si tento příběh po šíleně dlouhé době znovu přečetla (včetně kapitol, které ještě nejsou zveřejněné) a překvapilo mě, že i když to má pár mezer, tak je to velmi dobře vymyšlené a určitě chci v psaní této fanfikce pokračovat. Ne, však v nejbližší době, ale po splnění hranice 5 hvězdiček mi nedělá problém přidávat až do 21. kapitoly, do které mám tento příběh předepsaný. 🙂
Takže se nebojte, rozhodně s ním nekončím, jen teď píšu svou knížku, na kterou se soustředím v první řadě.
Užívejte nové kapitoly a sama se těším, až se na tento příběh zase vrhnu. 😊

***

Draco

Blaise Zabini je hajzl. Co to do něj vjelo? Vždyť ho znám už od dětství a o takový hnusný nechutný čin se nikdy nepokusil, ani bych to do něj neřekl. Zuřil jsem. Přímo se ve mně vařila krev. Myslím, že se prostě neovládnu až ho znovu uvidím. Věděl jsem, že mě to dopálí, ale že až takhle? Vždyť sám v sobě cítím jak ve mně roste ta touha ho za to zabít. Ani se vlastně nedivím, vždyť jsem se o letních prázdninách stal Smrtijedem a moc nadšený jsem z toho zrovna nebyl.

Naštvaný jsem byl samozřejmě taky sám na sebe, a to neskutečně. Udělal jsem něco, co není odpustitelné: pohlédl jsem do mysli holce, na které mi záleží víc, než jsem si sám byl ochotný připustit. Nemohl jsem si pomoct, toužil jsem vědět, co se přesně stalo mezi ní a Blaisem. Nenávidím se za to, neměl jsem to dělat. Pěkně jsi dokázal svoji důvěru ke své nejlepší kamarádce, ty idiote, pomyslel jsem si jedovatě. Jsem fakt kus vola.

Bylo to tak jednoduché, až mě to vyděsilo. Očividně s nitrobranou neměla vůbec žádné zkušenosti.

To co jsem v její mysli viděl mě rozzuřilo tak, že jsem musel Blaise znovu okamžitě najít. To hovado si potřebuje zapamatovat, že na jednu z mála osob, na kterých mi opravdu záleží, už ani nestáhne ruku, jinak ho doopravdy zabiju kletbou, která se nepromíjí a zapomenu, že je to můj kamarád. Když jsem bez ohlédnutí na Lilian vyběhl ze společenské místnosti, před očima se mi pořád přehrávala ta odporná scéna, kterou jsem v její mysli viděl.

,,Merline, ty jseš zvrhlej." vypustila Lilian ze svých úst. Následně jsem viděl, jak vstala z gauče a zamířila směrem k ložnicím, ale Blaise ji chytil za zápěstí. Už tohle mě neskutečně rozzuřilo. Skoro jsem zavrčel.

,,Myslíš? A nechceš se o tom přesvědčit na našem společném rande?" To si dělal prdel, ne? Tenhle slizký přístup prostě nefunguje a nikdy fungovat nebude a na Lilian už vůbec ne. Znechuceně a rozzuřeně se mi zkřivil obličej, když se znovu přede mnou odehrála ta scéna, kdy se ji Blaise dotknul.

,,Nesahej na mě, ty perverzáku." Když jsem slyšel tuto větu, kterou ze sebe Lilian vypustila, bylo mi jasné, že se jí jeho chování vůbec nelíbilo. A to mě dokázalo dopálit tak, že jsem byl klidně ochotný za tohle rozbít Blaisovi hubu.

,,A co mi jinak hodláš udělat? Seslat na mě kletbu?" V tuto chvíli jsem už byl přesvědčený o tom, že si Blaise okamžitě najdu a udělám to, co jsem právě zamýšlel. Copak ten idiot nevidí, jak to je Lilian nepříjemné?

,,Jestli to bude nutné, tak klidně." To je moje holka... no... dobře tohle znělo asi jinak než jsem původně chtěl. Ale v tu chvíli jsem byl rád, že alespoň vím o tom, že se sama očividně dokáže bránit. S touto myšlenkou se mi sice trochu ulevilo, ale pořád se ve mně neskutečně vařila krev.