Skorovražedkyně z Krásnohůlek

Kapitola 11. - Den, kdy se vše obrátilo

Poprosím každého z Vás, aby si přečetl poznámku na konci. Týká se přidávání tohoto příběhu a je to pro mě důležité... Děkuji a přeji příjemné čtení.

***

Srdce mi bušilo z té scény, která se mi před chvílí přehrála před očima. Ještě nikdy jsem nebyla něčeho takového svědkem... teda až na skoro zabití Jessiky Parkerové, které jsem já sama způsobila, ale to nevypadalo ani zdaleka tak hrozivě a hororově jako toto. Naprosto mě to vyděsilo. Vypadá to, že už ani v Bradavicích není bezpečno.

Strnula jsem na místě a nebyla jsem schopná se hnout. Vypadalo to, že moje sestry na tom byly stejně. Proto nám 'slavná' nebelvírská trojice musela pomoct a společně s jejich pomocí jsme došly zpět na hrad. Bellová byla okamžitě převezena do nemocnice Svatého Munga a nás šest si zavolala McGonagallová. Nepochopila jsem, proč zrovna ona, je pravda, že to je ředitelka nebelvírské koleje, ale já jsem do této koleje nepatřila. To si nás mohl rovnou zavolat Brumbál.

Když jsme dorazili do jejího kabinetu, všimla jsem si, že na stole ležel ten předmět, který měla Bellová v ruce. Poznala jsem to podle toho roztrhaného papíru, ve kterém byl ten předmět zabalený. Byl to náhrdelník. Musel být prokletý, jinak by neměl takový účinek. Jenže McGonagallová nebyla v kabinetu sama. Byl tam také Snape, ředitel mé koleje. Bezva, myslím, že máme všichni zaděláno na parádní průšvih, i když jsme sice nic neudělali, ale když byly poblíž skorovraždy tři studentky, které se podobného činu dopustily na své bývalé škole, podezření okamžitě padne na ně.

Vlastně v kabinetu byla i ta holka, která šla společně s Bellovou. Poznamenala jsem, že z toho byla tolik v šoku, že ani nemohla ze svých slov poskládat souvislou větu. McGonagallová ji proto poslala na ošetřovnu, aby ji madam Pomfreyová dala něco na uklidnění. Když odešla, pohled ředitelky nebelvírské koleje se obrátil na naší skupinku.

,,Jak je možné, že kdykoliv se někde něco stane, jste u toho vy tři?" řekla nejdřív směrem ke 'slavnému' nebelvírskému triu a já se potichu uchechtla. To vážně byli u každé katastrofy, která se tady v Bradavicích stala? Musím říct, že mají opravdu skvělé načasování. V duchu jsem se jim vysmívala. Amelie mě šťouchla loktem do žeber a já jsem znovu nahodila falešný vážný výraz.

,,Paní profesorko, tuto otázku si kladu už šest let." odpověděl Weasley a já měla co dělat, abych nevyprskla smíchy. No jo, chudáček. Jenom aby se tady nerozbrečel.

,,A pokud jde o vás tři..." stočila pohled na mě a moje sestry. ,,vás nenapadlo, že podezření půjde zrovna na vás, když jste se podobného činu dopustily i v Krásnohůlkách? Mluvím hlavně o vás, Lilian Wilsonová..." podívala se na mě a já jsem měla ve tváři stále vyděšený pohled z předešlé události. Snažila jsem se ho zamaskovat lhostejným výrazem, ale upřímně mi to moc nešlo. ,,Dostala jste druhou šanci na studium čar a kouzel. Není sice dokázané, že jste to byla opravdu vy-"

,,Nikdo z těch tří to nebyl, paní profesorko, ani Lilian. Celou dobu totiž byly s námi." přerušila ji Grangerová a já jsem na ni málem vyvalila oči. Zastala se mě Nebelvírka, kterou jsem už několikrát nazvala mudlovskou šmejdkou. Čím jsem si toto jenom zasloužila?

McGonagallová se poté otočila k tomu prokletému předmětu. Snape mávnul svojí hůlkou k náhrdelníku a tím ho zvedl do vzduchu. ,,Co na to říkáte, Severusi?"

,,Že slečna Bellová má štěstí, že je naživu." odpověděl Snape s očima upřenýma na prokletý náhrdelník.

,,Byla zakletá, že ano?" spustil Potter. ,,Já Katii znám, neublížila by ani mouše." V tom případě je to jasné. Já Bellovou neznám, tím pádem jsem nevěděla, jestli je opravdu schopná někomu donést prokletý náhrdelník, který jenom dotekem může zabít. Musela být pod kletbou Imperius.