Skorovražedkyně z Krásnohůlek

Kapitola 12. - Harryho podezření

Amelie

Malfoy Lilian totálně zatemnil mozek. Je úplně mimo. Nejsem si jistá, co se naší starší sestře dělo v hlavě, ale jedno bylo zřejmé... ona má Malfoye ráda. A toho jsem se bála nejvíce. Harry se ji svými slovy snažil jenom varovat, ale rozzuřilo ji to natolik, že kdybychom s Lydií okamžitě nezakročily, byla by znovu vyloučená za prokletí Harryho a už by další šanci na studium čar a kouzel nedostala.

,,Omlouváme se. Hádáme, že už nikdo z vás tří nechce, aby vám chodila na oči a my to chápeme. Neměly jsme ji s sebou brát." začala se Lydie omlouvat, což jsem já rozhodně v plánu neměla. Drkla jsem do ní loktem.

,,Lyd, co to děláš?" zašeptala jsem ji. Protože já jsem se tak vůbec necítila. Ačkoliv to zní neuvěřitelně, jsem nakonec ráda, že jsme Lilian přemluvily, aby šla s námi. Nedopadlo to sice podle našich představ, ale alespoň viděli její lepší stránku... ale zase ne v tom nejlepším světle, to je pravda. Její 'lepší světlo' se projevilo v souvislosti s Malfoyem a tak to vůbec být nemělo. Myslím, že se jejich názor na Lilian změnil spíše k horšímu. Dobře, asi nebyl nejlepší nápad ji vzít s sebou.

,,Vždyť jste nemohly vědět, co se stane. Vaše vina to není." ujala se slova Hermiona.

,,Ale máte pravdu. Ať už vás ani nenapadne ji někam s námi brát, tohle bylo naposledy, co jsem ji toleroval." řekl Ron. Jeho názor na Lilian se očividně nezměnil. On prostě nechápal, že tohle všechno je Malfoyův vliv.

***

Bylo něco po desáté večer a většina nebelvírských studentů už ležela ve svých vyhřátých postelích. Ve společenské místnosti se nacházeli pouze tři studenti: Harry, Hermiona a já. Lydie šla spát téměř okamžitě po večeři a já se jí nedivila. Je jí teprve čtrnáct a už si zažívá takovéhle šoky. Dnes toho na ní bylo prostě moc. A Ron? Ten se na nás dvě nejspíš naštval za to, že jsme vzaly Lilian s sebou do Prasinek, takže zanedlouho ze společenky zmizel taky. Proto jsme tu zbyli jen my tři.

,,Amel, jsi v pořádku?" zeptala se starostlivě Hermiona, která seděla vedle mě. Stále jsem totiž měla sklopenou hlavu a topila se v myšlenkách.

,,Ne, nejsem." odpověděla jsem nakonec. ,,Hermiono, představ si, kdybys měla sestru, která je mimochodem ve Zmijozelu a hrozí ji nebezpečí v podobě Malfoye, který ji kompletně zatemnil mozek svým falešným přátelstvím. My to s Lyd nezvládneme, jestli ji přetáhne na stranu temnoty." Trochu jsem na ni zvýšila hlas, měla jsem totiž nervy v kýblu.

,,Obě dvě děláte, co můžete, abyste ji před tím nebezpečím ochránily, Amelie. A nemá cenu si zbytečně dělat starosti, pořád je tu možnost, že Draco Malfoy není Smrtijed, nevíme to jistě... mimochodem, pořád mi to přijde jako pitomost."

,,Žádná pitomost to není, Hermiono." přidal se teď i Harry, který věřil v pravý opak. ,,Co podle tebe dělal U Borgina a Burkese? Právě tam kupoval ten prokletý náhrdelník. A všimla sis vůbec, jak si vyhrnoval rukáv na levé ruce? Jisto jistě tam má vypálené Znamení zla, proč by to jinak dělal?" Harry stále ze sebe vysypával jednu teorii za druhou a já nevěděla, čemu mám věřit. Nebyla jsem s nimi U Borgina a Burkese, nevím co tam viděli.

,,Harry, už toho nech. Opakuješ to pořád dokola a mě už to popravdě nebaví. Zbytečně Amelii děsíš svými teoriemi." Ano, děsil mě. Děsil mě tím, jak jeho slova zněla pravdivě. ,,Fajn, jdu si lehnout. Dobrou noc." řekla a stoupla si z gauče. Zamířila k dívčím ložnicím a zmizela za rohem. Zůstali jsme s Harrym ve společence sami. Ve tváři měl stále zamyšlený výraz.

,,Všechno dobrý?" zeptala jsem se ho.

,,Jasně, až na to, že na mě zaútočila tvoje starší sestra, která by mě proklela, kdybyste nezakročily, a na to, že mě chce zabít psychopat, který má na svědomí i smrt mých rodičů, se mám výborně." odpověděl ironicky. Zase blbá otázka, Amelie Wilsonová.