BILLYWISE (DOKONČENO)

7.

To nemůže být pravda! Tohle přece není možné. Ještě včera byl Stan s námi a normálně se s námi bavil.. A teď?! Teď na mě hledí jeho hnědé oči z plakátu, který visí na sloupu. Stál jsem tam jako opařený. Z transu mě vytrhl až hlas, který se za mnou ozval. "Bille? Jsi v pořádku?" poznal jsem, že hlas patří Mikeovi. Otočil jsem se a když už jsem se chystal odpovědět, ozvala se Beverly. "Bille, všechny nás to moc mrzí. Ale teď už s tím co se stalo nic nenaděláme, nejde to už vrátit. Teď nám nezbývá nic jiného, než ho jít hledat. Najdeme ho, neboj se." "I s Georgiem." dodal Richie. "Ano. Dokonce jsem kvůli nim ochoten prolézt tu odpornou kanalizaci." pousmál se Eddie. "My to dokážeme!" zvolal Ben. Jen Mike měl jako jediný sklopené oči do země a nic neříkal. Bylo vidět, že je zdrcený.
Ani nevím, jak jsme se dostali z rohu té ulice k lomu. Seděli jsme tam stejně jako každý den, ale všechno bylo jinak. Stanleyho místo zelo prázdnotou a mezi námi panovalo hrobové ticho. "Můžu za to já." vyhrkl jsem do ticha a tím odkryl to, co jsem celou tu dobu schovával jen ve své hlavě. "Cože?" zvedl hlavu Eddie a všichni ostatní ho následovali. "Kdybych vás netáhl do toho kanálu a nechal nás trávit léto jako normální lidi a kdybych netrval na tom, že najdeme Georgieho, tak by se nestalo to, co se stalo. Nedošlo by mezi mnou a Stanleyem k hádce a tím pádem by neodjel dřív domů a mohl by teď sedět tady." ukázal jsem na prázdné místo. "Je to jenom a jenom moje vina."
"Ale, ale!! Co to slyším?" otočil jsem se. Za námi stál Bowers a jeho gang. "Aby ses nám nerozbrečel! Jsem strašně rád, že jsme vás našli zrovna tady u lomu. Můžeme vás totiž všechny svrhnout ze skály, co ty na to, Denbrough?" Začal se ke mně přibližovat. "Odpal, Bowers!!" zařvala Bev, čímž upoutala Bowersovu pozornost na sebe. "Tebe jsem se na nic neptal."
Mezitím se o nás začali zajímat i zbylí členové gangu, což nás přimělo k úprku ke kolům. Možná by se náš plán vydařil, kdyby Eddie nezakopl o kámen a nespadl na zem. Tím pádem ho dohnal Bowers a Eddie tak schytal několik kopanců do břicha. Nemohli jsme ho tam jen tak nechat, museli jsme mu pomoct. Byl jsem bezradný. Beverly ale očividně ne, protože popadla nejbližší kámen a hodila jej přímo Bowersovi mezi oči. Všichni ostatní jsme tedy taky sebrali nejbližší kameny a začali je házet po našich nepřítelích a vypadalo to, že nad nimi v téhle bitvě vedeme. Bojovali jsme sice jen 4, protože Eddie se válel na zemi a Richie ho následoval hned poté, co zakřičel "Kamenová válka!!" a v zápětí ho trefil kámen do hlavy, ale i přesto se nám podařilo Bowerse a jeho povedené kamarádíčky zahnat. Posbírali jsme tedy zbytek party ze země, naložili je na kola a rozjeli se do města ke svým domovům.
K domu jsem dojel právě včas. Bylo 12 hodin, když jsem vcházel do domovních dveří. Panovalo tam ticho. Hned po vejití do kuchyně jsem si všiml pohledů rodičů, kteří už seděli u stolu a čekali na mě. Otec bušil lžící do stolu a matka na mě upírala vražedný pohled. "Kde jsi byl, že jsi tak zřízený? Podívej se na sebe jak vypadáš!!" zavrčela matka. "Byl jsem u lomu, jako každý den." odvětil jsem a uchopil do ruky lžíci. "Dobrou chuť." popřál jsem jim k obědu, ale odpovědí mi bylo jen otcovo srkání polévky a matčin rozzuřený pohled.
Já se jen nimral lžící v oné vodě, která si říká polévka. Jako každý den jsem neměl hlad a navíc se mi hlavou opět honily prapodivné myšlenky.