BILLYWISE (DOKONČENO)

16.

Když jsme stanuli na podlaze toho domu, ohlédl jsem se na zbytek party a zjistil, že jejich výrazy vypadají dost vyděšeně. "Nebojte se, nesmíme se bát. O to přesně mu jde, jde mu o náš strach. Tak pro něj budeme snadnější kořistí a skončíme jako ostatní." snažil jsem se je uklidnit, ale moc se mi to nedařilo, protože jsem sám byl vyděšený k smrti. "Opravdu nemůže někdo počkat venku a hlídat?" zeptal se Stan. "Ne Stane. V žádném případě se nesmíme rozdělit." Stanley kývl na souhlas a pokračovali jsme v cestě. Přes studnu jsme se dostali až dolů do kanálu k té obří hromadě všemožných věcí a ke vznášejícím se dětem. Zajímavé je, že se nás ani jednou nepokusil zastavit. Musí o nás vědět. Chce nás snad všechny zabít hromadně?
Když jsme kousek popošli, naskytl se nám zvláštní pohled - kousek od nás se vznášela naše kamarádka Beverly. "Sakra!" "Co se jí stalo?" "Proč je tam nahoře?" křičeli mí společníci jeden přes druhého. "Nechte toho! Takhle jí nepomůžete! Zachovejte klid, není mrtvá, to by byla tam." kývl jsem hlavou ke zbytku vznášejících se dětí, které narozdíl od Bev byli ve větší výšce a navíc úplně jinde. "Jo. Máš pravdu. Zvědněte mě, stáhnu ji dolů." řekl Ben. Všichni jsme se na něj tázavě podívali. "Jak tě asi tak máme zvednout, když vážíš víc než my všichni dohromady?" odvážil se mu jako jediný odpovědět Richie. Je pravda, že mu to mohl sdělit milejším způsobem, ale měl pravdu, takhle to nepůjde. Kluci se začali dohadovat o tom, kdo koho bude zvedat a kdo Bev sundá dolů. Já jsem se otočil a porozhlížel se po okolí. Ještě nedávno jsem tu byl uvězněný a teď, teď jsem se sem vrátil. Richie měl pravdu, jsem šílenec. Jestli se nám tady něco stane, budu za to moct jen a jen já.
Po dlouhém přemýšlení jsem se otočil zpátky na kluky, kde už spolu s nimi stála i Beverly. "Společnými silami jsme ji stáhli dolů a Ben ji pak probudil svým zázračným polibkem. Nic víc, nic míň." zakřenil se Richie. "Jo Richie. Dík za vysvětlení." řekl jsem a věnoval mu ironický úšklebek. Pak jsem se otočil na Beverly: "Bev, co se s tebou stalo? Jak jsi se sem dostala a..." "Bille, já si to nepamatuju! Prostě nic nevím, jediné co vím je to, že za všechno může TO!" Povzdychl jsem si. Samozřejmě mi bylo jasné kdo za to může, kdo jiný by za to tak měl moct? "Bille?!" zašeptal Eddie a ukázal rukou někam za mě do tmy. Otočil jsem se a těsně za sebou jsem spatřil Georgieho, mého mladšího bratra. "Pojď se se mnou vznášet Bille! Budeme se vznášet společně! Budeme se vznášet!" zahihňal se Georgie. Pak si ale všiml mého výrazu a zamračil se. "Ty se nechceš vznášet Bille? A proč ne? Vždyť je to přece legrace!" Můj výraz v tváři se stále neměnil, věděl jsem, že to není pravý Georgie. "Tak dobře.. Vezmi mě aspoň domů. Vezmeš mě domů Bille?" "Celou dobu si nepřeji nic jiného Georgie. Má to ale jeden háček, já se chci vrátit domů s pravým Georgiem, a ne s tebou." řekl jsem, namířil mu nabitou pistolí mezi oči a stiskl spoušť. Georgie se skácel k zemi a zůstal nehybně ležet. Už jsem si myslel, že jsem opravdu zabil svého pravého bratra, když v tom se změnil v klauna a vyskočil zpátky na nohy. "Ale, ale! Kohopak to tu vidím? Já věděl, že se vrátíš, věděl jsem, že ti má společnost bude chybět. Ale popravdě jsem nečekal, že sebou přivedeš tolik společníků. Ikdyž... Asi bych ti měl být vděčný - aspoň se konečně pořádně najím!!" zasmál se a začal se pomalým krokem přibližovat. "A taky je pravda, že tolik krásného a chutného strachu pohromadě se jen tak často nevidí." poznamenal jízlivě a v okamžiku zaútočil na Stanleyho v podobě ženy z obrazu. Té ženy, které se Stan tak bojí. Tentokrát se ale Stanley nedal a statečně jí vzdoroval a navíc jsme se mu všichni snažili pomoci. Když TO přišlo na to, že nad Stanleyem nemá absolutně žádnou šanci, proměnil se na malomocného, v jehož podobě zaútočil na Eddieho. Eddie se ale taky nedal, držel se mé rady, že se v žádném případě nesmíme bát. Pak se TO vrhlo na Beverly v podobě jejího otce. "Jsi pořád moje holčička?" zeptal se jí a Beverly ho praštila tyčí po hlavě. Všichni ostatní jsme do něj bušili vším možným co jsme měli zrovna v tu chvíli po ruce. Mě to ale po čase přestalo bavit. Nebavilo mě to, jak využívá našich nočních můr a libuje se v našem strachu. Namířil jsem na něj znovu tou pistolí. Bylo mi jedno, že na mě volá Eddie, ať to nedělám, prostě jsem vystřelil. Všechno utichlo, všichni se otočili na mě a zůstali nehybně stát. Až na něho. Vystartoval po mně tak rychle, že nikdo nemohl nic udělat.