BILLYWISE (DOKONČENO)

15.

Druhý den bylo krásné počasí, úplně vhodné na to co jsme měli s Eddiem a Beverly v plánu. Byl jsem rád, že aspoň oni mi pomůžou, ale zaroveň mě pořád mrzelo to, co se stalo včera.
Když jsem konečně dorazil na předem domluvené místo srazu s Eddiem a Beverly, čekal tam zatím jen Eddie, po Beverly nebylo ani vidu, ani slechu. Čekali jsme na ni dost dlouho a po delší době nás to přestalo bavit, a protože jsem o ni začínal mít strach, navrhl jsem, že se po ní pojedeme podívat. Eddie namítl, že je to riskantní, protože nás může uvidět její otec. Věděl jsem to, ale nic jiného nám nezbývalo.
Když jsme dojeli k domu, který Beverly se svým otcem obývali, zdálo se nám, že vypadá poněkud opuštěně. Dveře byli pootevřené, což nám přišlo celkem zvláštní. Opatrně jsme vešli do domu. "Beverly?" zkusil jsem zavolat. Nic. Podíval jsem se na Eddieho, který vypadal dost vystrašeně. "Kde sakra může být?" zeptal se mě. "To netuším. Musíme se tu pořádně podívat." odvětil jsem a mé kroky mířili k nám již známé koupelně Beverly Marschové, kterou jsme ještě nedávno uklízeli od krve."Ale.. Vážně zase musíme do koupelny? Já už znovu nic uklízet nebudu! A co když nás tady najde její otec?" pokračoval můj společník vyděšeným tónem. Povzdechl jsem si. Ano, byl jsem rád, že aspoň někdo se odhodlal a rozhodl se mi pomoct, ale z Eddieho strach byl až moc velký a zřetelný. Pootevřel jsem dveře do koupelny, kde se mi na zemi naskytl hrůzostrašný pohled. Pak jsem se otočil na Eddieho: "Klid Eddie. Ten nás už nenajde." Na zemi totiž v kaluži krve leželo tělo Beverlyna otce. Prohlížel jsem si ho a došel jsem k závěru, že je asi mrtvý. Netušil jsem co se mu mohlo stát, vypadalo to, že ho někdo praštil do hlavy. "Bille?" zašeptal Eddie a přerušil tím tok mých myšlenek. "Ano Eddie?" "Vidíš to co já?" řekl a ukázal na strop. Vzhlédl jsem a spatřil tam krvavý nápis: "Pokusíte se o to a zemřete."

Nikdy předtím jsme na kolech tak rychle jako teď nejeli. Nikdo nám nemusel nic vysvětlovat, nepotřebovali jsme nic víc vidět a ani slyšet. Bylo nám jasné co se stalo, věděli jsme moc dobře, že teď už je to jen hra o čas, protože čím víc času ztrácíme, tím víc ztrácíme Beverly. Jenomže k tomu, aby jsme mohli TO přemoci a získat Bev zpět jsme potřebovali získat zpět všechny členy naší party. A začali jsme tím, u kterého bude získání zpět nejtěžší.
Richieho jsme nemuseli dlouho hledat, Eddie moc dobře věděl kde bude. Našli jsme ho v herně a byl natolik zaujatý hrou, že si nás pomalu ani nevšiml. "Richie! TO má Beverly." Chlapec u automatu ani nevzhlédl. Zdálo se však, že moc dobře ví kdo jsem, protože okamžitě odpověděl: "Nevím o čem to mluvíš." "Richie, ale ano, víš. TO, Richie. Má to Beverly." "Nech mě Bille. Podívej se - představuji si, že to jsi ty!" ukázal na obrazovku, kde hrál nějakou bojovou hru, ve které bušil pěstmi do nějaké osoby. Povzdechl jsem si, a věděl jsem, že to takhle nepůjde. Chvíli bylo ticho, myslel jsem už, že to budeme muset vzdát. Pak se ale ozval roztřesený hlas za mnou: "TO má Beverly Richie. Potřebujeme tvoji pomoc, chápeš?" Brýlatý chlapec u automatu zvedl hlavu a podíval se na chlapce, který stál kousek za mnou. "Eddie?!" usmál se. Pak si ale uvědomil co vlastně Eddie řekl a úsměv mu zmizel. "Potřebujeme tvou pomoc. A to hned." dořekl Eddie.
Zbytek party jsme sehnali poměrně rychle, nikdo nic nenamítal, všichni chtěli pomoct naší kamarádce, která byla ve spárech toho šíleného klauna. Vlastně jsem ani nevěděl, co máme v plánu kromě záchrany Beverly. Ano, plán zněl jasně - musíme TO zneškodnit. Ale byl tu jeden háček, jedna opravdu malilinkatá věc. Já jsem nechtěl toho klauna zabít a vlastně jsem neznal ani žádný pádný důvod, proč tomu tak je. Vždyť je to vrah. Má na svědomí ztrátu Georgieho, Betty, Patricka, Edwarda a mnoha dalších. Navíc to ani není člověk, tak co mě k němu pořád táhne? Poslední dobou jsem nad tím hodně přemýšlel a začínal jsem pomalu ale jistě nacházet odpověď. Bylo to ale něco, co bych v životě nedokázal vyslovit nahlas, něco, co jsem si zatím nedokázal ani omylem připustit...