BILLYWISE (DOKONČENO)

10.

Seděl jsem na jedné z vodovodních trubek a zamyšleně hleděl před sebe. Přemýšlel jsem nad tím, co se stalo a hlavně nad tím klaunem, ačkoliv jsem se myšlenkám na něj bránil. Od včerejška se tu ani jednou neobjevil.
Podle světla, které sem lehce prosvítalo jsem přišel na to, že už je ráno. Celou noc jsem nespal, protože mi to tady nepřišlo moc bezpečné a navíc tu opravdu nebyla možnost, kam bych si lehl.
Sluneční paprsky lehce osvětlovali prostranství přede mnou. Naskytl se mi tedy znovu pohled na onu hromadu a na vznášející se děti. Jelikož mě to sezení na potrubí nebavilo, rozhodl jsem se, že to tu prozkoumám. Seskočil jsem tedy na zem a vydal se k té podivné hromadě, co vypadala jak skládka. Splaškovitá voda pod mýma nohama jen žbluňkala a čvachtala a kolem se pořád šířil ten zápach, na který si můj nos ale už relativně zvykl. Vzpomněl jsem si na Eddieho. Ten by se tady z toho nejspíš zbláznil. Zajímalo by mě, co on, i zbytek party dělá a jak se asi mají. Došel jsem k hromadě a všiml si, že kousek ode mě leží kus žlutého oblečení, který i přes tu špínu na sobě byl podobný pláštěnce mého bratra, kterou měl na sobě v den svého zmizení.

Mezitím v Derry z pohledu Richieho
Vyšel jsem ze dveří našeho domu, bylo krásné, slunečné sobotní dopoledne, ideální příležitost na to, jít ven se svými kamarády. I já bych šel. Kdyby nebylo teď všechno jinak a moji kamarádi nebyli buď nezvěstní a nebo doma (nebo ještě hůř doma se svou matkou, která vás nechce pustit ven, protože vám vaše ruka ještě nedávno visela jen tak ve vzduchu jako kus hadry a vy jste podle ní hrozně choulostivé dítě). Proto jsem si vyšel ven jen tak sám. Doma mě to totiž nudilo, pořád jsem slyšel jen samé hádky.
Když jsem si tak kráčel po ulici, tak jsem si všiml, že u informačních tabulí stojí velký hlouček postarších obyvatelů Derry, kteří o něčem vášnivě diskutují. Procházel jsem kolem a ze zvědavosti se podíval, co je tam tak zaujalo. To, co jsem tam uviděl ve mně vyvolalo smíšené pocity. Tak už je to oficiální. Na nástěnce se ztracenými dětmi už totiž nebylo další volné místo, protože tu přibyl nový plakát. Chlapcovu tvář jsem znal moc dobře, stejně jako jméno. Moc dobře jsem věděl, že místo tohoto chlapce jsem tu měl viset já. A tak jsem tam jen tak stál a nevěřícně zíral na plakát, na kterém nahoře stálo HLEDÁ SE a pod tímto nadpisem i jméno - BILL DENBROUGH. Znovu a znovu jsem přejížděl očima po nástěnce. George Denbrough, Patrick Hockstetter, Betty Rimpsonová, Stanley Uris, Edward Corcoran... A teď Bill. Georgiem nástěnka začíná, Billem končí. Je to snad jen náhoda, nebo to TO udělalo naschvál? Co to znamená?
Rychle jsem se otočil a utíkal zpátky domů. Musel jsem totiž okamžitě zavolat ostatním, že musíme Billa okamžitě najít, než bude pozdě. Odkládáme to už dost dlouho a dál čekat nemůžeme.
Otevřel jsem domovní dveře, doma panovalo ticho. Zprvu to vypadalo, že není nikdo doma, ale pak jsem uslyšel otcovo hlasité chrápání z obýváku. Běžel jsem tedy rychle k telefonu a obvolal všechny zbyvající členy party. Všichni souhlasili, za což jsem byl hrozně rád, protože Bill nás potřebuje. Když jsem zavěsil, vešel jsem dovnitř obývacího pokoje, abych rodičům oznámil, že večer snad budu doma a ať se mnou na oběd nepočítají. Ve dveřích jsem ale zůstal stát, protože televize vysílala nějaký zvláštní pořad, kde seděla redaktorka a kolem sebe měla děti."Stoka je skvělé místo na hraní s vašimi přáteli, jen následujte vodu do odtoků a dostanete se až do stoky. Když jste s vašimi přáteli v kanálech, můžete byt pošetilí jako klaun." Cože? Zbláznil jsem se snad?! Měl jsem toho dost, tak jsem se na rodiče vykašlal a co nejrychleji běžel na místo srazu, kde jsem byl jako první. Posadil jsem se na zem a čekal. V hlavě mi pořád ale zněla ta věta z televize. Co když měla pravdu? Máme snad následovat vodu do odtoků? Byl jsem hrozně zmatený, protože díky téhle myšlence jsem si uvědomil další velkou komplikaci - narozdíl od Billa nevíme kde hledat.