Tiše jsem vydechl a koukal po svém pokoji, věděl jsem, že teď nebudu schopen ničeho, jako vždy, když mám své dokonalé nálady.
Chyběl mi a já na něho musel pořád myslet.
Na jeho studánkově modré oči, které se rozzářili kdykoli jsem mu složil kompliment, jeho tváře, jak zrůžověli a to hlavní.
Jeho stydlivý pohled, kdykoli jsem mu něco řekl, ať sprostého či ne.
Vždy koukl dolů a dal tak prostor lidem, aby si prohlédli jeho krásné dlouhé řasy.
Jeho maličký nosík mi připomínal roztomilý knoflíček, byl tak okouzlující se vším, co měl.
Jeho menší týdenní strniště, které mu vždy narostlo a já ho miloval.
Miloval jsem to vždy, když mě s ním škrábal na krku a kdykoli jsme se milovali.
Kdykoli jsem mohl cítit jeho strniště na své pokožce.
Rána, kdykoli jsem se vzbudil vedle něho v posteli, on ležel bez trika a na sobě měl šedé tepláky značky adidas.
Natáhl jsem se pro svůj iPhone a začal jsem projíždět Louisovi fotky.
Potom, co jsme přišli o tu nejdůležitější osobu, o jeho mámu, se změnil.
Pak přišla další část té strašné bolesti, když já přišel o svého tátu.
Oba jsme si pomáhali navzájem a já se cítil jako před třemi lety, když jsme ještě byli spolu, pomáhali si a milovali se.
Ale ne všichni nám to přáli, s Louisem jsme se přestali pomalu i bavit, jako kdyby to mezi námi přeskočilo.
Na pódiu jsme na sebe skoro ani nepromluvili, s každou písní, co jsme zpívali jsem držel své slzy.
Všechny ty písně mi to vše tak strašně moc připomínali.
Kdykoli jsem se díval na Louise, ani ke mě nezvedl pohled, zpíval jsem k němu a on koukal do země nebo si prohlížel všechny ty fanoušky, kteří zaplnili celou halu.
Pořád jsem se ptal sám sebe, co jsem udělal špatně, co se stalo.
Kdykoli jsem měl koncert, bral jsem s sebou duhovou vlajku, chtěl jsem lidem dokázat, že všichni si jsou rovni.
Podporoval jsem to celým svým srdcem.
Pousmál jsem se, když jsem si prohlédl své na černo nalakované nehty a schoval jsem si obličej do dlaní.
Myslet na něho mě každý den zabíjelo.
Ztratil jsem se v něm a už jsem se ani nechtěl znovu najít.
Miloval jsem pocit patřit jemu.
Miloval jsem ty chvíle, když mi dával vlasy do drdolu a hladil mé tváře.
To jak mě vždy líbal na krk a kousal mou kůži, aby ostatní věděli, že někomu patřím.
Vždy jsem mu udělal flíček na stejném místě, jako on mě.
Jednou mě kousl do tváře, kde mi zůstala menší modřina, nevinil jsem ho za to, naopak se mi to líbilo.
Když jsem zjistil, jak moc se mi líbí, když je Louis o něco tvrdší, neustále jsem ho o to žádal, ale on mi nikdy nechtěl ublížit.
Ale ten den stejně přišel a Louis si mě přehl přes kolena, stáhl mé boxerky a několikrát mě uhodil přes můj zadek, kde pokožka během chvíle šla do rudě červené.
Sténal jsem a kousal si ret, bylo to tak krásné.
Pamatoval jsem si, jak mi silně chytl čelist do dlaně a našpulil tak mé rty.
Klečel jsem před ním a on přede mnou stál jen v boxerkách, kde se mu rýsovala větší boule.
S časem si u Louis oblíbil méně něžný sex a sem tam mě uhodil, ale oba jsme to brali z vzrušení a nikdy jsem mu to nevyčítal, ba naopak.
Poprvé mi při sexu začal nadávat do nadržené děvky, byl jsem překvapený a nejdříve se mi chtělo plakat, ale potom, co se mi omlouval jsem přešel na jeho žádost, aby si sem tam zanadávat a oslovil mě hanlivým slovem.
Naše láska rostla a já ho miloval více a více, ale nikdy jsem netušil že zrovna s ním bych měl takové starosti, jako mám teď.
Sleduji každý update, každou jeho fotku, která se mihne na internetu.
Vypadá šťastně, ale jeho oči měli úplně jiné jiskřičky, když byl se mnou, vypadal jako kdyby žil svůj sen.
Promnul jsem si oči a povzdechl jsem si, při každém myšlení na něho mi bylo hrozně, už jsem ani nechtěl na tomhle světě být.
Miloval jsem ho, proto jsem si ještě do teď nikoho nenašel, ani jsem nechtěl, přál jsem si, aby nás osud znovu spojil dohromady, ale v podvědomí jsem věděl, že to už se nikdy nestane.
Neustále jsem si nalhával, že vše bude dobré, ale nikdy nebylo.
