pro: @KlaraSrbova
Oblékl jsem si svoje černé kotníčkové boty a vyšel jsem ven, byl pátek a já jako každý pátek chodil do knihovny, ať vracet knihy nebo relaxovat do toho ticha.
Miloval jsem vůni knih a ten klid a ticho, které tam bylo.
Ruce jsem si dal do kapes svého černého delšího kabátu a s vlasy v drdolu jsem procházel ulicí.
Vítr byl stále silnější a silnější a tak mi pár pramínků z drdolu neposlušně uteklo.
Neustále jsem si nervozitou kousal svůj piercing ve rtu, každý den jsem čelil pohledům lidí, jak na mě koukají a jsou znechuceni.
Ano, měl jsem potetovanou skoro každou část těla, maličký trojúhelník pod okem, piercing ve rtu a rád jsem chodil v černé a někdy i naopak ve velmi barevných kusech oblečení z mého druhého šatníku.
Většinou se jednalo o saka s různými vzory.
S úsměvem jsem pohlédl na větší budovu a otevřel mohutné dubové dveře, vešel jsem dovnitř a dveře se zamnou automaticky zabouchli.
"Dobré ráno," s úsměvem jsem pozdravil a rozešel se ke k regálu nových knih.
Spozoroval jsem menšího blondýna, který stál u okna a koukal do země.
Jeho pleť byla porcelánově bledá. Vlasy měl jemně rozcuchané, zářivé až skoro k bílé.
Pohled držel u země a pousmíval se, dokud neuvedl pohled ke mě.
Jeho oči byli modré, čisté jako průzračná studánka, rty jemně narůžovělé a v jedné rovince.
Věnoval jsem mu úsměv, načež jeho tváře se zbarvili do světle červené a pohled znovu sklonil k zemi, musel jsem se tiše zasmát.
Svlékl jsem si kabát a pověsil ho na háček pro oblečení, který byl přidělaný na zdi.
Rozešel jsem se ke knihám přímo pro mě, miloval jsem strach a různé creepypasty, nic z toho mi však nikdy strach nepřineslo.
Taktéž jsem miloval knihy, které skrývají případy, jaké se nestávají každý den.
Hodně mi záleželo na ději knihy, protože jinak jsem ani vlastně popravdě moc nečetl.
Vytáhl jsem knihu s názvem Vrah s růžencem a usadil se v židli.
Začal jsem s první stránkou, ale můj pohled chytil ten blonďatý princ.
Neklidně přešlapoval a pak se rozešel za mě, jako by rovnal knihy, ale já vím, že jen koukal.
Koukal na moje ruce, které nyní byli odhalené díky mému krátkému rukávu.
"Pardon," šeptl, když si všiml, že na něho koukám.
"Klid, jsem zvyklý," zasmál jsem se tiše a s úsměvem jsem si ho prohlédl od hlavy až k patám.
"Jste tu nový?" Blonďák přikývl. "Přišel jsem teprve ve středu," vydechl a skousl si ret.
Jeho vlásky trčely každým směrem, což mi přišlo na teploměru roztomilosti nejvyšší, stejně jako jeho modré studánky.
"Jsem Harry," natáhl jsem k němu ruku a on jí hned přijal.
"Niall," vydechl a pak se posadil vedle mě na židli.
"Co to čteš?" Optal se s úsměvem. "Vrah s růžencem," vydechl jsem a on se uchechtl a podrbal se na zátylku.
"To je moje oblíbená," šeptl a já se mu podíval do očí.
"Vážně? Tak tu musím dočíst, už teď je fakt dost zajímavá," olízl jsem si spodní ret a Niallův pohled se zasekl na mém piercingu.
"Bolelo to?" Optal se tiše, jako by se snad bál.
"Ne, vůbec," vydechl jsem a s úsměvem zavřel knihu, kterou jsem dal před sebe.
"Nebudu rušit," pípl svým jemným hlasem a já ho chytl za ruku, když se chystal vstát. "Rád si povídám," věnoval mi úsměv, který zavinil jiskřičky v jeho očích.
S Niallem jsme si povídali až do chvíle, dokud nenastalo šest hodin, kdy knihovna oficiálně zavírá.
Vzal jsem si knihu s sebou a šel jsem vedle menšího modrookého chlapce.
"Přijdeš i příští pátek?" Optal se s úsměvem a já se zasmál.
"Asi změním režim na každodenní," podrbal jsem se na zátylku a on mě objal.
"Rád jsem s tebou trávil několik hodin v kuse," zasmál se a já koukl na své hodinky.
"Ani jsme nejedli, nedal by sis pizzu?" Pokrčil jsem rameny a dal mu tak nabídku, která zakončí dnešní den.
"Zní skvěle!" Vypískl s úsměvem a zachumlal se do své modro-bílé bundy, která mu byla po stehna.
Šli jsme do blízké pizzerie a neustále jsme se cestou pošťuchovali, jak slovně, tak i fyzicky.
Konečně jsem se cítil díky někomu jako něco.
"Máš rád Hawaii?" Otočil jsem se na Nialla, který stál s širokým úsměvem vedle mě.
"Miluju jí," uchechtl se a já ihned objednal jak pizzu, tak pití.
"Počkejte tak pět minut," usmála se mladší žena a já se posadil vedle Nialla na červenou sedačku.
"Bydlíš daleko odsud?" Optal se mě a já zakýval hlavou a do sklenic jsem nalil colu.
"Tak pět až deset minut, ty?" "Tak nějak stejně," skousl si ret a usrkl ze své coly.
"Tady je vaše pizza, zlatíčka," usmál se černovlasý potetovaný kluk s piercingem v nose. "Děkuju, krasavče," opětoval jsem mu slova s úsměvem a on odcupital pryč.
"Znáš ho?" Šeptl Niall, jeho úsměv už nebyl tak upřímný.
"Chodím sem často, jmenuje se Zayn," usmál jsem se a pustil se s Niallem do pizzy.
"Půl deváté," vydechl jsem, když jsem šel vedle Nialla, byla už dost veliká zima.
"Děkuju za dnešek," "No, to já děkuju, konečně někdo, s kým jsem mohl strávit den," řekl jsem a on mě už podruhé objal.
"Dobrou noc, Harry," vydechl do mého ucha a na tvář mi věnoval rychlý polibek, po kterém hned zmizel ve dveřích menšího rodinného domu.
Víkend opět utekl jako voda a já jsem po práci vyrazil do knihovny.
Otevřel jsem dveře a vešel dovnitř. S úsměvem na tváři jsem spokojeně vydechl, za hodinu a půl zavírají, stihl jsem to.
"Dobrý den," úsměv jsem věnoval starší paní, která seděla za stolem a úsměv mi s pozdravem opětovala.
Koukal jsem kolem a hledal menšího blonďatého kluka, který tam ovšem nebyl.
Zády ke mě stál černovlasý kluk, ruce celé potetované, urovnával knihy a já ani sekundu neváhal.
"Dobrý den, mohu se zeptat?" Vyrušil jsem ho z jeho práce a on se na mě hned otočil.
"Nialle?" Pípl jsem tiše, jeho modré očka zaujala místo na zemi a já zvedl jeho hlavu za bradu, aby se mi koukal do očí.
"Víš, když jsme byli v té pizzerii," vydechl a trochu se klepal.
Jeho vlasy byli černé jako uhlí a jeho pleť byla stále světlounká jako sníh.
"Řekl si mu krasavče, myslel, myslel jsem že se ti líbí kluci s černými vlasy a tetování," vydechl a znovu koukl na zem.
"Zlatíčko," vydechl jsem a následně se usmál, uchopil jeho rukáv a takhle mu jednoduše stáhl oba potetované rukávy.
"Nechci, aby si dělal něco takového, jsi pro mě nádherný takový jaký jsi," pohladil jsem jeho tvář a následně rukou projel jeho vlasy a koukl si na černou dlaň.
"Uhlí," uchechtl se a já zakýval hlavou. "Jak tě tohle napadlo," zasmál jsem se a následně políbil jeho rty.
"Vůbec se pro mě neměň, chci tě takového, jakého jsem tě poznal," šeptl jsem mu do rtů a on náš polibek prodloužil.
