Ležel jsem ve své posteli a pravou ruku držel v té své. Tiše jsem vydechl a pomalu se zvedl do sedu.
"Musíš už vyjít ven Nialle," pokáral jsem se a složil svůj obličej do dlaní.
Byl to už skoro měsíc, co se se mnou můj snoubenec rozešel, nebo-li spíše zmizel. Úplně beze stopy.
Nebyl jsem schopný ničeho. Mé srdce bylo úplně prázdné stejně jako výraz v mém obličeji.
Složil jsem se do klubíčka na bok a objal jsem deku, tu deku, pod kterou spával on. Stále po něm voněla.
"Kam si se poděl," šeptl jsem a cítil jsem, jak mé oči začínají vlhnout. Suše jsem polkl a cítil první kapky, které dopadaly na můj polštář.
Na sobě jsem už celý měsíc měl jeho svetr. Byl jsem jeden z těch, který musel mít obden čisté oblečení, navoněný na celý den a vždy jsem dbal na to, abych vypadal dobře.
Teď mi bylo vše jedno, nemohl jsem nic. Jako bych byl k té posteli přitažený magnetem.
"Brr, brr," svraštil jsem obočí a natáhl jsem se pro telefon, který začal vibrovat.
"Nialle, kámo notak musíš ven," ozval se Liam, když jsem přijal videohovor.
"Myslím, že mi je ještě hůř než normálně Liame," vydechl jsem a cítil jsem, jak se začínám hroutit. Slzy mi stékaly po tvářích a já zhluboka dýchal.
"Jedu za tebou a nezájem, jestli nechceš," pousmál se a mávl mi ještě před tím, než ukončil hovor.
Hodil jsem telefon vedle na Harryho stranu postele a začal jsem nekontrolovatelně vzlykat, byl jsem až hysterický.
Ruce jsem měl na obličeji a každou chvíli jsem cítil, jak se mi pod vzlyky klepe hrudník.
"Harry," zasténal jsem bolestně a bouchl rukou do postele. "prosím kde se jen touláš," zasípal jsem.
Vylekal jsem se, když jsem ucítil tlak na svém boku a ihned jsem se otočil, ložnice byla prázdná, ale já si byl jistý, že jsem cítil to, jak můj bok ztěžknul na pár vteřin.
"Už úplně šílím, Liam má pravdu, musím sakra ven," zaryl jsem si nehty pravé ruky do levého ramene.
Přesunul jsem se na kraj postele a opatrně se zvedl, cítil jsem, jak se mi podlamují kolena, několik dnů jsem nejedl, dlaní jsem se opřel o zeď a zavřel jsem na chvíli oči, moje hlava se mi motala jako kdybych byl na kolotoči.
Hvězdičky zmizely a já se pomalým tempem vydal do kuchyně, Liam rozhodně uvítá teplý čaj, hlavně když venku opět prší.
Anglie je velmi deštivá, ale i přesto je tak krásná a já jsem si to tu díky Harrymu zamiloval.
Tolik vzpomínek na každém koutě, jako naše první pusa na Tower Bridge. Usmál jsem se a objal se kolem pasu, mé líce začali červenat.
Vyndal jsem ze skříně dva hrnečky, krabici s čaji a pro sebe jsem vyndal čistě černý, naopak Liamovi ovocný.
Postavil jsem konvici a do hrnečku pro Liama jsem přidal dvě kostky cukru.
Dlaněmi jsem se opřel o linku a skousl si spodní ret, když jsem zavzpomínal na to, jak mě Harry vždy chytl kolem pasu a líbl pod ucho se slovy: "Dobré ráno, princi."
Cítil jsem se jako by zmizela veškerá radost ze světa. Gemma mi pravidelně volala a Anne na tom byla dost podobně jako já.
Zničilo to nás všechny.
Akorát jsem zalil hrnečky, když někdo zazvonil na zvonek.
Položil jsem konvici a šel jsem pomalým krokem ke dveřím.
Chytl jsem kliku a otevřel, brunet se na mě pousmál a silně mě objal, v ruce držel nějakou kazetu a tašku nejspíše plnou jídla.
"Zlepšíme Niallerovi náladu," poplácal mě po zádech. "Ahoj," šeptl jsem a automaticky mu pár mých slz dopadlo na jeho rameno. Ani už jsem nevnímal, že brečím, bylo to tak strašně často, že už bylo vzácné vidět mě se smát.
"Udělal jsem ti ovocný čaj," šeptl jsem mezi vzdechy, když jsem popotáhl. "Jsi úžasný, venku mi dost mrzl zadek," usmál se a zavřel dveře.
Vešli jsme do obývacího pokoje a Liam se rozhlédl. "Nialle, já vím, že je to hodně těžké, ale měl bys to tady kompletně předělat," prohlížel si veškeré fotky v rámečcích a podrbal se na zátylku.
"Liame.. já pořád nevím, kde je," koukl jsem z okna a pak na něho. "On by mě nikdy nepodvedl," dodal jsem s jistotou v hlase. "Tak jsem to hned nemyslel, promiň," nastala chvíle trapného ticha a já zašel pro čaj, který jsem dal na stůl před sedačkou.
"No, vzal jsem Mortal Kombat a pár dobrot, co tak miluješ," začal vybalovat věci na stůl s úsměvem na rtech.
"Děkuju Li," pousmál jsem se a usadil se vedle něho. Natáhl se pro ovladač a zapnul televizi, kde momentálně probíhaly zprávy, na které jsem skoro nikdy nekoukal.
S Harrym jsme většinou koukali na starší filmy, vždy jsme leželi pod dekou v objetí, smáli se, brečeli a společně se i báli u starších horrorů.
Slyšel jsem, jak Liam hlasitě polkl a otočil jsem se na televizi, do které byl tak zabraný.
Vedle ženy, která seděla za stolem byl obrázek dost velké autonehody a hned nad ní on.
Kudrnatý brunet, který se mnou žil už pět let.
Liam mě ihned stiskl k sobě a já se začal klepat. Viděl jsem vše rozmazaně díky vodopádům mokrých kapiček, které padaly rychleji a rychleji na Liamovo triko. Tvaroval se po něm čím dál tím širší mokrý kruh nasáklý slanou vodou.
"Zlato slyšíš mě?" Šeptl mi do ucha a moje hlava těžkla, stejně jako vše ostatní.
"Já.. v ložnici, Harry," pípl jsem při vzpomínce na tlak, který jsem dnes na boku cítil.
"On mě chce u sebe," popotáhl jsem a polkl, načež jsem se zakřenil nad slanou chutí.
"Shh, budu tu u tebe jasný?" Hladil má záda a já se s bolestí v očích usmál.
"Celou dobu, celou tu dobu," bouchl jsem ho do hrudníku. "Měli ho zachránit!" Zakřičel jsem do jeho krku a on mě více stiskl.
"Já vím, že to bolí, já vím Ni," pravou rukou setřel z obličeje slzy a hlasitě vydechl.
Harry byl pohřešovaný hned po třech dnech, co jsem volal jeho sestře, která mi řekla, že doma není. Ihned jsme to nahlásili policii, která ho hledala, bez úspěchu.
Celý měsíc po něm nebyla ani stopa.
Můj telefon v ložnici opět začal vibrovat a já se schoulil do kraje sedačky.
"Dojdu tam," ihned se zvedl a šel do ložnice pro můj telefon.
Sledoval jsem televizi a zrychleně jsem vydechoval. V srdci mě silně píchalo, jestli před měsícem jsem cítil jako by mě opustilo štěstí, tak teď jsem se cítil, jako by mě tisíckrát někdo bodl do nejcitlivějšího místa.
Liam přišel s telefonem u ucha a slzy mu tekly po tvářích až na jeho vypracovaný hrudník, který měl obepnutý tričkem.
"Ne, ne," zakýval jsem hlavou, věděl jsem, že je to Gemma nebo Anne.
"Já-teď to nedokážu," otřel jsem si oči a s vzlyky jsem utekl do koupelny.
Mrštně jsem za sebou zamkl dveře a podíval se do zrcadla, které bylo na bílé dřevěné skříni.
"Harry," vydechl jsem, když jsem viděl svého snoubence za sebou, jeho ruka přistála na mém rameni.
"Promiň mi to lásko," zuby jsem zaťal k sobě a rychle jsem otevřel skříňku, natáhl jsem se na špičkách pro krabičku s léky a znovu jsem se postavil na celou plosku chodidel.
Vysypal jsem kelímek s kartáčky a natočil jsem do nich bodu z kohoutku.
"Nialle, koukej otevřít! Ihned!" Slyšel jsem bouchat Liama na dveře a rozpačitě jsem se koukal po místnosti a pak jsem zabloudil zpět k zrcadlu.
Byl pryč.
"Už budeme spolu," olízl jsem si suchý ret a krabičku si vysypal do úst, zapil jsem to vodou a zaklonil jsem hlavu.
"Spolu, spolu, spolu," patlal jsem slova dokola a ignoroval plačtivé křičení svého kamaráda.
S hlasitou ránou jsem dopadl na zem a svinul se do klubíčka kvůli křeči v břiše.
Zaťal jsem víčka k sobě a z posledních sil jsem vykřikl nad nepříjemnou bolestí břicha.
"Chytni mě za ruku, princi," usmál se na mě kudrnatý brunet, který seděl nade mnou a natahoval ke mě ruku.
"Harry," usmál jsem se a ihned jsem se pokusil s velikou nadějí zvednout ruku, úspěšně jsem jí vložil do té jeho a s výdechy jsem se smál.
"Nialle!" Uslyšel jsem jak se rozletělo dřevo dveří, ale já už byl s ním. Už navždy zase s ním.
úplně neslibuji, ale budu se pokoušet být zase aktivní:-) docela se zase cítím na to si vypsat duši
