Kapitola devátá - tajemný

33 6 0
                                    

Na ten sen se nedalo zapomenout.
Alopex začalo kručet v břiše.
,,To né. Doufám, že tu někde něco bude," povzdychla si a začala se rozhlížet.
Nastražila uši a začala čmuchat. Najednou jí zbystřily všechny smysly, neboť uslyšela louskání a tak ho následovala. A po chvíli uviděla malé tělíčko s huňatým ocasem... veverka! Skrčila se a začala se plížit. Už byla skoro u ní... KŘUP!!! Pod jejíma nohama křupla větvička, veverka to uslyšela a okamžitě vyšplhala na strom.
,,Ale né," posmutněla.
,,Tak musím čmuchat dál."
Sklonila se a čmuchala dál. Jenže nemohla nic najít, v břiše jí kručelo dál a silněji.

Byl večer foukal silný vítr a Alopex se už pomalu nezmohla ani na krok. Celí den nic neulovila. Bolest v břiše už ji nedovolila ani se pohnout. Spadla na pravý bok a už pomalu ani neviděla.
Najednou k ni někdo hodil velký kus masa. Alopex nevěděla z jakého zvířete je, ani kdo to hodil, ale i tak se do něj hned zakousla.
Když spolkla poslední sousto, vstala a začala se ohlížet.
,,Hej. Kdo si? Proč se schováš? Já ti neublížím! Proč bych ti taky měla ublížit? Zachránil jsi mě!" štěkala ale žádná odpověď nepřicházela.
,,Alespoň něco řekni!" vyštěkla.
Pak uslyšela dusot tlap a tak se tam vydala. Jediné co našla byly otisky stop a žádný pach. Vítr pach odvál. Vydala se po stopách ale po několika metrech nebyli vidět.
,,No, alespoň jsem furt směrem ke smečce Shynygany."

Život psaKde žijí příběhy. Začni objevovat