Kapitola desátá - zdlouhavá cesta

22 6 3
                                    

Už uplynula jedna noc od toho když Alopex zachránil někdo tajemný. Nemohla zapomenout na ten dusot tlap. Ale Alopex v poslední době nemohla zapomenout skoro na nic.
,,Tak dobrý kus masa co mi tajemný hodil jsem nikdy neokusila. Nebo to bylo tím hladem?" vrtalo jí hlavou.
Ale měla před sebou mnohem obtížnější úkol, než přemýšlet nad chutí masa. Musela odhalit vraha. Tajemný ji mohl zrovna sledovat a nebo byl někde úplně jinde. Ať to byl kdokoli, tak ji musel podporovat. Jenže to ji nestačilo.
,,Až zjistím kdo vyvraždil mou smečku, pokusím se zjistit kdo tajemný skutečně je," řekla si pro sebe. 
Alopex se moc těšila na to, až zase uvidí svou kamarádku Dianu.
,,Diana byla chytrá a rozumná, ale zároveň byla i slabší fena. Ona by mojí smečku nepomohla nevyvraždit! Nebo ano?" Alolex si to nemohla představit.
Jak přemýšlela nad Dianou vybavila si Lokiho, který si ji při podobné situaci spletl s jelenem.  ,,Obří černý pes Loki. To jméno se k jeho zbarvení hodí," řekla si.
,,Potom má za spojence Alfu Měsíce, Golda, Bleska, Camerona a zbytek Měsícovi smečky. No a když ne zbytek tak většinu.

Večer se jí chtělo spát. Zároveň chtěla přemýšlet o posledních dnech. A tak poprvé za několik dní vzhlédla ke hvězdám a pronesla:
,,Nebeští psi prosím vás, ať ve snech zažiji vše, co jsem zažila při útoku. Každou sekundu, každý detail, vše co jsem viděla. Vše spomaleně. Prosím," dořekla, udělala kolečko a zanedlouho usnula.

Byla v boji, ve spomaleném boji. Přesně jak si přála. Bylo to skoro jako před tím, akorát teď měla čas si vše pořádně prohlédnout. Sice bylo vše rozmazané ale i tak si všimla Thanose a záblesk něčí bílé srsti. Mohl to být naprosto kdokoli s bílou srstí. Pak ji někdo strčil, ona se bouchla hlavou o strom a pak černo. A pak zase, viděla jak na ně útočí. A takhle furt dokola. Nikdy neviděla kdo ji strčil protože v boji k němu byla zády.

Otevřela oči a to už byl sluneční pes na své cestě. Tenhle sen ji moc nepomohl. Jediná věc které si před tím nevšimla, byla ta bílá srst.

Omlouvám se že tato kapitola delší dobu nevyšla, ale neměla jsem čas. Tak snad se vám líbí.

Život psaKde žijí příběhy. Začni objevovat