'text me' / VKOOK

30

Taehyung spěchal do jeho domu a začal kopat do zásuvek. Po nějakých deseti minutách našel jeho pas, přesunul se ke skříni a přehodil si outfit. 

Černé kalhoty, pruhovaná košile a černé boty. Perfektní.

,,Co ti trvalo tak dlouho?" zeptal se Jungkook s jeho telefonem v ruce čekajíc v autě. 

,,Promiň. Převlékl jsem se a nemohl najít můj pas." zasmál se. 

Jungkook se podíval na Taehyunga od hlavy až k patě. Taehyung se na chvíli zamyslel, jestli neudělal špatnou volbu, že se převlékl, ale druhý se ozval. 

,,Mám rád tvé neformální oblékaní. Vidět tě v uniformě je roztomilé, ale tohle mění mé pocity." To co řekl Jungkook, uklidnilo Taehyunga a on si spokojeně oddechl. 

Poté co se Taehyung posadil na sedačku, tak Jungkook nadiktoval řidiči, ať je zaveze na letiště, kde čeká jeho osobní letadlo. Netrvalo to dlouho, protože bylo pondělí, ale pro Taehyunga to byla až moc dlouhá cesta. Oba dva nevydali ani hlásky během posledních patnácti minut, avšak hnědovlasý potřeboval už začít mluvit a přerušit tak trapné ticho, která tady nastávalo. 

Je to určitě lehčí než si s ním psát. Co bych měl říct? 

Když se poprvé setkali, měli o čem mluvit pořád, ale teď když o sobě ví prakticky všechno. Sdílí stejné zájmy, sporty a názory. O čem by měl Taehyung začít konverzaci?

,,*odkašlání* uhh-" odkašlal si. 

,,Hmm?" 

Počkat! 

,,Zapomněl jsem si peněženku, Jungkooku!" 

,,To je v pořádku. Všechno jde na mě. Copak si myslíš, že bych tě nechal platit?" zasmál se potichu Jungkook a rukou si zakryl své králičí zoubky. 

,,A-haha D-děkuju." usmál se podivně Taehyung. 

,,Žádné obavy" 

,,Taehyungu, můžu se na něco zeptat?" 

Taehyung zvedl pohled k Jungkookovi. 
,,Jo jasně." 

,,Můžeš- zapomeň na to. Zeptám se později." druhý zahnal tyto myšlenky. 

,,O-okay."