Nastalo pondělí a Taehyung šel dychtivě do školy pro odpovědi od Jungkooka.
Taehyung rychle pospíchal do třídy, viděl Jungkooka sedícího u své lavice. Dělal něco jako 'učení' aspoň se o to snažil. Taehyung se přesunul k jeho lavici. Položil obě své ruce na lavici a tak upoutal pozornost Jungkooka.,,Um, ano Taehyungu?"
,,Čau ty kreténe, chci odpovědi!" řekl hnědovlasý, když se dostal do úrovně Jungkookových očích.
,,Odpovědi? Do úkolu?" Jungkook moc dobře věděl o čem chtěl Taehyung mluvit, ale přesto hrál blbého.
"Jungkooku! Myslím to vážně."
,,Okay okay, v klidu, Tae. Dobře. Očividně už víš, že za tím vším jsem já. Sázka je u konce."
,,To není ono! Chci vědět do koho jsi zamilovaný!" řekl Taehyung dostatečně hlasitě, aby ho Jungkook slyšel.
Jungkook se zasmál nad jeho chováním.
,,Jsi moc hlučný! Pojď se mnou." Jungkook vzal Taehyunga za paži a šel s ním pryč ze třídy.
,,Jsi tak hustý, Tae." řekl černovlasý a podíval se druhému hluboce do očí.
Stáli společně uprostřed prázdné haly. Většina studentů už byla ve svých třídách. Připraveni na hodinu.
,,H-hustý? Co tím myslíš?" Taehyung se poškrábal na hlavě. Očividně věděl o čem Jungkook mluví.
,,Pořád ti nedochází, že miluju tebe?" usmál se Jungkook.
,,Dobře. Jsi zamilovaný do mě- POČKAT- CO"
vykulil na něj své oči. Překvapení v jeho očích bylo naprosto znatelné.
,,Už víš o čem mluvím?"
,,NE. Jak, co, proč, kdy, jsem tak zmatený." Taehyungovo srdce vynechalo pár potřebných úderů. Přesvědčoval sám sebe, jestli neslyšel špatně.
Taehyung se začal červenat. Doslova zamrzl na místě.
,,Myslím, ž-že máš rád někoho jiného.."
,,Vždycky jsem měl rád jen tebe. Ještě dřív, než jsi zjistil, že existuju." Jungkook vysvětlil.
,,Mám tě rád od začátku roku.." Taehyung přiznal.
,,Své telefonní číslo jsem dal pod tvou lavici, protože jsem s tebou chtěl mluvit. Bál jsem se, že by jsi mě ihned odkopl kvůli.. tomu, že na škole se o mně říkají divné věci. 'Playboy' nebo že jsem 'Děsivý' a také jsem s tebou nikdy nebyl ve třídě..." Usmál se.
,,To byla jen pověst. Slyšel jsem.
Jungkook pomalinku a jemně obejmul Taehyunga.
,,Já vím. To je v pořádku. Chci tu být teď, takhle s tebou do doby, než začne hodina." zašeptal Taehyungovi do ucha, ten se otřásl a více se na něj natiskl.
Taehyung schoval hlavu do Jungkookovi hrudě. Nemohl si pomoct, ale musel se usmívat. Tento moment byl více, než romantický. Taková láska ze střední školy.
,,Vždycky jsem chtěl být takhle s tebou." přiznal hnědovlasý.
,,Půjdeme na rande po škole." Jungkok navrhl.
,,Rande? Kam?"
,,Kamkoliv jen budeš chtít."
,,Hmmmm.. já nevím. Kam by jsi chtěl jít ty?" řekl Taehyung koukajíc zpříma do Jungkookových očí.
,,Do kina, ale tentokrát ne na horor."
Taehyung se podivně usmál a přikývl.
,,Okay.."
ČTEŠ
'text me' / VKOOK
FanficJ: Děkuju ale neudělám to T: Mohl bys mi poslat fotky 💦💦 J: Co? T: Co Co se stane, když Taehyung napíše skrytému číslu, které najde pod lavicí? /// Překlad knihy 'Text me' originální verze na profilu @taetaeholic_