Whenever together CZ

1

Blížilo se to, každou chvíli jsem je měla vidět na živo. Mé pocity byly smíšené a já nevěděla, jestli se mi chce brečet smutkem, či radostí. Bylo to poprvé co jsem byla na koncertě. Tolik lidí, kteří mají rádi stejné lidi jako já, je to zvláštní.

Katelyn vedle mě musela mít stejné pocity a myšlenky, soudě výrazu, který měla. Bylo mi horko, ale mé ruce byly ledové jako led. Ostatně jako vždycky.

Dav na chvíli ztichl, ale po tom, co se na pódiu začali objevovat oni, všichni začali vřískat, křičet a brečet.

Pouze já mlčky hleděla před sebe, pohled upřený na něj. Nezmohla jsem se vydat ani hlásku, hluboce jsem dýchala. Stále jsem tomu nemohla uvěřit. Opravdu jsem s ním v jedné místnosti? Opravdu dýcháme stejný vzduch?

Přišla jsem si hrozně hloupě a naivně při těchto myšlenkách, avšak přesně nad tím jsem přemýšlela.

Všichni byli pozitivně naladěni. Cole se usmíval jako sluníčko na hnoji. Nemohla jsem si pomoct, ale přesně tohle mě napadlo, když jsem viděla jeho usmívající se tvář. I Katelyn byla sluníčko na hnoji, protože jakmile ona spatřila Colea, koutky úst se povznesly a tvořily, na její věčně smutné tváři, veliký úsměv.

Roy bláznivě poskakoval kolem Tobyho a Setha, kteří mávali a smáli se. A s nimi i Brett. Prohlížela jsem si ho jako by to byl nějaký neznámý tvor. Musela jsem vypadat hrozně se svým upřeným pohledem, ale když se naše pohledy na zlomek vteřiny střetly, usmál se. Moje srdce se zastavilo a pak bilo jako o závod.

Při jejich zpěvu jsem se konečně odvázala a zpívala s nimi, tancovala a zadržovala slzy. Nejsem si jistá, jestli kvůli tomu, že jsem měla v hlavě hrozný zmatek nebo z toho štěstí a nebo z toho jak jsem zpívala a tancovala zároveň.

Kluci vypadali tak šťastně a i já si tak konečně přišla. Šťastná...

Když přišlo na pomalejší písničku, zvedla jsem s Katelyn ruce a pomalu jsme nimi pohybovaly. Při písničce, jež mi byla hodně blízká, se mé pocity změnily. Veškeré štěstí a veškerá radost ze mě vyprchala. Tahle píseň ve mně vyvolala smutek. Na minulost, přítomnost a budoucnost, kterou znát ani nechci. Připomnělo mi to, v jaké situaci to jsem.

I přes to, že jsem se snažila své slzy udržet, cítila jsem, jak se mi kutálejí po horké tváři. Pálily mě oči a chtělo se mi pryč. Ale pak jsem si uvědomila, že tu jsou oni. Část mě chtěla zmizet, nejlépe z povrchu zemského, ale ta druhá tu chtěla zůstat, napořád.

Brečela jsem. Mé nálady se měnily během pár vteřin, ale můj výraz byl prázdný...Jako bych neměla žádné pocity, city ani nic takového. Byl to jeden z těch stavů, které mívám. Jsem šťastná a pak z ničeho nic smutná, jako kdyby bylo vše černé. Je to hrozné. Snažila jsem se potlačit ten smutek, který se mě pokoušel ovládnout. Napůl se mi to podařilo, ale slzy mi po tváři stékaly dále...

Všiml si. Podíval se na mě zmateně. Jako by se zarazil, jako by zapomněl, že na něj koukají tisíce dívek. Hleděl na mě, úsměv mu z tváře zmizel.

I když to bylo jen pár vteřin, přišlo mi to jako věčnost.

*berte tohle všechno s nadhledem prosím, vlastně ani nevím co z toho vznikne xddd děkuju*