Whenever together CZ

12

Katelyn mi pomáhá uklidit nádobí v kuchyni. Kluci si mezitím povídají v obýváku a dívají se na televizi. Mlčky stojíme vedle sebe a myjeme a utíráme talíře. Nevím, jestli je to úplně trapné ticho, protože zrovna přemýšlím nad spoustou věcí. Najednou do kuchyně přijde Toby. Podívá se takovým zvláštním pohledem na Kate a ta odejde.

Toby zaujme její místo. Nevím proč se vyměnili, ale usměji se. Z ničeho nic však přestane utírat, skloní hlavu a povzdychne si. Jakmile si jeho změny všimnu, taky s tím přestanu. Nechápu co se děje.

Zvedne hlavu a otočí se směrem ke mně: ,,Beth, já-'' nedořekne to, protože do kuchyně přiběhne Brett a schová se za mě. Hned potom přiběhne i Roy. Zapomenu na to, co chtěl říct Toby a směju se s klukama.

***

Katelyn rozhodla, že bychom se mohli projít po naší vesnici, udělat si takový malý výlet. Nikdo nebyl proti a tak jsme vyrazili. 

Venku bylo příjemně teplo. Slunce schované za mraky i tak svítilo a hřálo na tváři. Držela jsem se s Brettem za ruku a užívala si každou chvíli, snažíc se potlačit to špatné, co v mé hlavě bylo.

,,Dáme si závod, kdo dřív doběhne k tamtomu stromu,'' jen co to Roy dořekne, vystřelí z místa a všichni se za ním rozeběhneme. Jak se Roy směje tomu, že vystartoval jako první, nevšimne si, že ho Katelyn stačila předběhnout. Takže když ji před sebe spatří, jak už čeká u stromu, zarazí se a dívá se na ni nechápavým pohledem. 

,,Někdo ti to tady nandal!'' zakřičí Seth a skočí na něj. Roy ho však nestihne chytit a tak Seth spadne jako švestka. Ještě než stačil dopadnout i zbytek jeho těla, zachytila jsem ho za ruku. Díky tomu nespadl na hlavu a horní část těla. Pomohla jsem mu vstát. 

Usmál se na mě a objal mě. Nakonec, když se procházíme, zůstanu u Setha. Brett je s Tobym a Cole si o něčem povídá s Kate a Royem. Já se Sethem probíráme všechno možné. Od pečení, které nás oba dva baví, až po různé filmy.

Seth ubere tempo a nakloní se ke mně: Co kdybychom-'' začne šeptat. Podívám se na něj a odhodlaně přikývnu. Aniž by si toho někdo všiml, vytratíme se z cesty pryč. Utíkáme se schovat za hustý porost, který tu roste. Všichni v pořádku pokračují dál. Skoro už nedoufáme, že si vůbec všimnou, že tam nejsme a v klidu odejdou. Naštěstí se však Toby poohlédne a zastaví se.

,,Kde je Beth a Seth?'' jen tak tak je slyšíme. Všichni se zastaví a začnou se rozhlížet. Uslyším Sethův tichý smích. Drkám ať přestane, protože se začínám smát automaticky taky.

,,Přestaň,'' šeptám a strkám do něj. Potichu se dusíme smíchem. Snažím se uklidnit, neúspěšně. Ale i tak se přikrčím a sleduji ostatní. Toby začne říkat mé jméno a Brett...Kde je Brett? Teď začnu panikařit já. Uslyším za sebou křupnutí větvičky a jak se otočím, kdosi mi přiloží dlaň na pusu. Je to Brett. Mé srdce přestane tak zběsile být, když si uvědomím, že je tady, se mnou. Podívám se na stranu, kde se Seth válí smíchy v trávě. Není divu, že si Bretta nevšiml.

,,Tohle mi nedělej,'' pohladí mě po tváři a přitiskne své rty na ty mé.

Když konečně vylezeme z našeho úkrytu, všichni si jaksi oddychnou. ,,Měli jste se vidět!'' zařve, ubrečený smíchy, Seth a dá mi ruku kolem ramen. 

V tu chvíli si konečně přijdu, jako bych doopravdy žila. Konečně žiju přítomností a ne minulostí.

/Hrozně moc děkuji za 100 přečtení, hrozně moc si toho vážím :3/