Whenever together CZ

8

Naštěstí nám jel hned autobus, tak jsme nastoupily a sedly si až úplně dozadu. Autobus byl prázdný, takže jsme se nebály mluvit, aniž by nás někdo poslouchal. Řidič měl puštěné rádio a stejně nás nevnímal.

,,Kate, můj mozek pořád nemůže vstřebat to, co se právě stalo. Prostě se mi tomu nechce uvěřit,'' koukám před sebe s prázdným výrazem. Musím být hodně mimo.

,,Jo, jsem na tom úplně stejně,'' také kouká před sebe se stejným výrazem jako mám já. Obě tak sedíme, bílé jako stěny a hledíme kamsi do blba.

Když konečně dorazím domů, celá vyčerpaná, padnu do postele. Únava mě opět ovládá, ale i tak se přinutím se jít umýt, vyčistit si zuby a převléknout se.

Kolem druhé hodiny ráno konečně ulehám do postele, hladová a utahaná. Usnu během vteřiny.

Ráno, ačkoliv jsem šla spát tak pozdě a navíc po náročném dni, jsem se probudila asi v šest hodin ráno. Na to, že jsem naspala asi čtyři hodiny, si nepřijdu vůbec unavená. Jen tak ležím v posteli, jako nějaká mrtvola a dívám se do stropu. Celý včerejšek si přehrávám v hlavě a snažím se to pochopit. Nikdy jsem si nepřišla víc naivně.

Konečně se rozhodnu něco dělat a tak si jdu udělat snídani. Všichni ostatní ještě spí a tak se snažím být co nejvíce potichu, což se mi samozřejmě moc nedaří.

Se snídaní si opět vlezu do postele a rozhodnu se si prohlédnout fotky, které jsem včera pořídila. Jen co odemknu svůj telefon, na ploše se objeví fotka, o které vůbec nevím. Jsem na ní já, jak spím a Brett mi při tom dává pusu na čelo. Přikryji si ústa dlaní a usmívám se. Takže tu fotku musel pořídit, když jsem spala.

Promazávám pořízené fotky. U každé se vždy zastavím a prohlížím si ji. Zkouším se znovu vžít do té situace, kdy jsem každého jednotlivě objímala a fotila. Na ten den budu vzpomínat ještě hodně dlouho. 

Ještě zkontroluji zprávy, zda-li mi Brett nenapsal. Cela napjatá čekám až se mi vše načte, ale když se tak stane a nic nového tam není, moje nálada poklesne.

Vypnu si mobil a přemýšlím, co bych tak mohla dělat. Abych se trochu odreagovala a tak. Nakonec si však řeknu, že tomu nechám volný průběh a hlavně počkám, až budou ostatní vzhůru.

Během dne se dozvím, že rodiče odjíždí na menší dovolenou. Jen oni, aby si užili nějaké ty chvíle pro sebe. ,,Beth, zvládneš to tady na týden doma sama?'' starostlivě se na mě dívá mamka. S úsměvem na tváři přikývnu. 

Pomáhám mamce sbalit kufry, když se dozvědí, že musí jet už dnes kvůli nějaké změně v ubytování. Rozloučím se s nimi a pak jen stojím ve dveřích a dívám se na mizející auto. Takže teď budu týden sama doma. Zavřu za sebou dveře, běžím do pokoje. Skočím na postel, až mě to zabolí a vytáčím Kate. Chvíli trvá, než to zvedne.

,,Ahoj Beth, co se děje? Jsi nějaká udýchaná, co tak slyším,'' zasměje se a já také, akorát u toho trochu funím.

,,Ahoj, no, moji rodiče právě odjeli. Takže mám na týden dům jen pro sebe. Co takhle kdybys tu spala?'' Plánujeme a mluvíme asi ještě dalších deset minut. Katelyn souhlasí a já jsem štěstím bez sebe.

Blíží se pomalu k večeru a já s Katelyn jsme stihly udělat asi milion věcí. Od procházky venku, koukáním na horory až po bláznivé zpívání a tancování na naše oblíbené písničky. Celý den se tvářila jaksi zvláštně, ale neptala jsem se. 

Jenže po nějaké době mi to nedalo: ,,Katelyn, ty mi něco tajíš?'' Ona se však jen zaculí a řekne, že ne.