Whenever together CZ

6

Jackques souhlasil, prý to není žádný problém. Takže nakonec nás domů veze on v jeho velkém autě. Myslela jsem si, že pojedu jen já, Katelyn a on. Ale nakonec chtěli i kluci a tak jedem všichni.

Během té chvilky co jedem v jeho velkém autě, jsem zjistila, že Jackques je velmi milý chlapík, je s ním sranda. Takže mu ani nevadí, když si nahlas kluci pustí písničky a všichni zpíváme. Tedy spíš jen kluci a Katelyn. Kate zpívá totiž nádherně. Já se jen pohupuji do rytmu a usmívám se na všechny, protože jsem po dlouhé době opravdu šťastná.

Pozoruji Bretta jak se směje, vidím, že je také šťastný. Je to, jako by věděl, že se na něho dívám, protože se na mě otočí. Dá si ruku pod moji hlavu a já si ji položím na jeho rameno. Jako by mu nestačilo, že sedíme vedle sebe, jako by mě chtěl ještě blíž. Chytne mě za ruku.

Celá červená a spokojená se podívám na Colea a Katelyn. Také sedí vedle sebe, docela blízko. Pak si ale všimnu, že i oni se drží za ruce. Brett se dívá na totéž a proto mou ruku stiskne pevněji. Né tak, že by to bolelo, ale tak, aby dal najevo, že je tu se mnou.

Toby usnul, takže mu hlava stále padá a Roy se Sethem zpívají. Divím se, že po koncertu mají ještě energii, ale vypadá to, že se baví. 

Jak mám hlavu položenou na Brettově rameni, cítím jeho teplo. Je mi tak příjemně, že se mi začnou zavírat oči. Snažím se přemoct sama sebe, abych neusla, ale moje únava je silnější než já. A jak mi Brett začal rukou přejíždět po rameni a hladit mě, pomohl tomu tak, že jsem nakonec usnula.

Probudila jsem se asi po hodině a zjistila jsem, že všichni kromě Bretta spí. Byl na telefonu a něco si prohlížel. Narovnala jsem se, protože jsem z té polohy byla rozlámaná.

,,Jak jsi se vyspala? Spalo se ti na mně dobře?'' šeptá a usmívá se přitom. Usmívám se na něj také: ,,To víš, že jo.''

Mlčky si hledíme do očí a já jen čekám na ten zlom v téhle chvíli. Nakloní se ke mně a políbí mě. Ne tak opatrně jako předtím venku, nebojí se toho. A ani já ne. Jeho měkké rty se pojí s těmi mými, zapadají do sebe a každý cítíme teplo toho druhého.

Vezme mou tvář do dlaně a pokračuje. Líbáme se a já vše vypouštím z hlavy, všechny ty špatné věci. Chci si užít tuhle chvíli a nikdy na ni nechci zapomenout. I přes všechnu tu bolest, která mě bude čekat, až mě opustí. Chci si tenhle moment pamatovat, protože jsem šťastná a vím, že mě někdo má rád. Takovou, jaká jsem.

Znovu si položím hlavu na jeho rameno a dívám se směrem dopředu na silnici. Všimnu si Jackquesova pohledu ve zpětném zrcátku, jak se na nás usmívá. Oba dva mu úsměv oplatíme.

Po půl hodině jsou všichni, až na Tobyho, opět vzhůru a Jackques nám oznámí, že za pár minut budeme v hlavním městě, kde s Kate bydlíme. Pro mě to znamená jediné, tohle všechno skončí. Chytnu Bretta za spodek trička a zmáčknu látku v pěsti, jako bych si chtěla dokázat, že tu opravdu stále je.

Pozná z čeho mám obavy a tak se ke mně nahne: ,,Neboj se, já tě neopustím.''

Zahřeje mě to u srdce, ale i tak mu ani slovo nevěřím.