Whenever together CZ

4

Zavrtím hlavou a odvrátím se. Vytrhnu se mu z jeho sevření a hledím někam do dálky. Cítím, jak mě začínají pálit oči. Netušila jsem, že se dokážu rozbrečet tak snadno, ale po tom, co vše se mi děje bych se tomu ani nedivila.

,,Beth, proč to děláš ?'' nedá se a znovu sáhne po mých rukách a prohlíží si je, sice v té tmě nemůže skoro nic vidět, ale i tak je zkoumá.

,,Je to složité a stejně bys mě nechápal, tak jako mě nechápe nikdo,'' skloním hlavu a přemýšlím nad vším možným. Bolí mě z toho hlava.

Vezme mou tvář do dlaně a setře mi slzy. Hledíme si do očí. Čeká až mu odpovím. Nechce se mi, ale co mi zbývá? 

,,Nenávidím se,'' pozvednu ramena a bolestivě se zasměji. Neříká nic, jen se mi dívá do očí.

Nohy mám přes jeho, mé ruce jsou sevřené v jeho ruce a druhou drží mou tvář. Celá se chvěji, když mi palcem pomalu přejíždí po studené tváři. Pak se z ničeho nic pomalu přiblíží a naše rty se setkají. Jeho polibek byl tak opatrný, ale zároveň vášnivý.

Neodtáhne se, pouze si opřeme čela o sebe a takhle tam sedíme nějakou chvilku. Cítím se jinak, jako by vše, co mě kdy trýznilo a trápilo, zmizelo a já si jen užívala to, co je právě teď. 

Když se odtáhne a znovu na sebe koukáme, povzdechne si. Chápu proč, uvědomuji si, jak je tohle nebezpečné. Neměl by to dělat. 

,,Omlouvám se,'' skloní hlavu a pak se opět zahledí do mých očí. Pokaždé, když se někomu mám dívat do očí, uhnu pohledem, protože to nesnesu. Vždy přemýšlím nad tím, jak asi zrovna vypadám. Jestli se moc nelesknu, nečervenám a tak. Je to otravné. Do jeho očí bych se ale mohla dívat pořád.

Chci mu odpovědět, že se nic neděje, ale přeruší mě: ,,Vím, jsem si vědom toho, že bych tohle dělat neměl, ale já prostě musel. Je to šílené, ale já k tobě něco cítím.''

Pak zavrtí hlavou: ,,Bože já vím, jak blbě to musí znít, sám tomu pořádně nerozumím, ani tě nijak neznám, ale já to tak cítím Beth,'' pevně mi sevře ruce. Hltám každé jeho slovo, které mi pak uvízne v hlavě. Jako celý význam těch slov co právě řekl. Nevěřím tomu, protože, proč zrovna já?

,,Nechci ti nijak ublížit tím co cítím, to bych nerad,'' pohladí mě po vlasech. A pak se znovu políbíme a následně obejmeme.

,,Teď se budu muset vrátit, bylo by to moc dlouho,'' vstane a já s ním. ,,Ale Beth, neboj se, já si tě najdu. Napiš mi prosím své číslo a já ti dám své,'' podá mi svůj mobil.

Bez přemýšlení ho poslechnu a napíšu mu své číslo a on mně to své. Stojím tam a on se otočí k odchodu. Pak se ale zastaví, rychle ke mně přiběhne a znovu mě dlouze políbí. I po tom co odešel, tam jen tak sama stojím a usmívám se do prázdna. 

Pak si uvědomím, že mám pořád jeho mikinu na sobě. Vrátím se zpátky.