Whenever together CZ

9

Venku už je tma, ale my jsme stále plné energie. Obzvlášť já. 

V obývacím pokoji máme na plno puštěné písničky a zpíváme. Tedy opět spíš jen Kate a já tancuji. Po chvíli mě přeci jen trochu přepadne únava a tak se do rytmu pouze pohupuji. Katelyn přestane zpívat, protože jí cinkne telefon a tak k němu hned běží. Nějak tomu nevěnuji pozornost a věnuji se písničce.

Ani si nevšimnu, že odešla pryč. Ale jsem natolik zaujatá tou písní a pohyby, že to ignoruji. Různě se vlním, otáčím, skáču, prociťuji písničku, která právě hraje. Pozoruji se zároveň v odraze vitrín a když se vidím, trochu mě uklidní to, že u toho nevypadám jako někdo, kdo se právě hodně opil.

,,Beth? Máš návštěvu,'' uslyším hlas Kate a ladně se otočím, aniž bych vnímala význam té věty, kterou mi právě řekla. Jenže když se otočím a spatřím Katelyn a vedle ní kluky, celá ztuhnu. Mám pocit, že jsem přestala i dýchat. A taky možná, že jsem neměla daleko od toho, abych dostala infarkt. 

Mrkám na ně, jako bych viděla něco neuvěřitelného. Jako na nějaké znamení se já i Brett rychlým krokem rozejdeme k sobě a popadneme jeden druhého kolem krku. Nebo spíš já jeho a on mě kolem pasu. Brečím mu do ramene a on mně taky.

,,Brette,'' šeptám mezi vzlyky. Zvednu hlavu a usmívám se na kluky, kteří tam stojí. Je mi to trošku blbé a tak se odtrhnu, na chvíli se Brettovi zadívám do očí a pak se přivítám i s ostatními. Opět jsou tu dlouhé chvíle plné objímaní a polibků. Jak já jsem si tyhle chvíle zamilovala.

Otírám si slzy z tváří a směju se: ,,Co tady děláte?'' zeptám se, když se konečně trošku uklidním. Neposlušné ruce se mi ale klepou dál.

,,Vlastně za tohle můžeš poděkovat Kate,'' prolomí ticho Seth a poukáže na Katelyn, která se drží Colea. Pokračuje: ,,Protože nám nějaké koncerty odpadly, máme tak nějak volno. Cole se ozval Kate a řekl jí to. No a ona řekla, že jsi tu sama a že je tu s tebou. Napadlo nás, že by vám to zvedlo náladu a nám taky,'' usměje se. Na tváři se mu vytvoří ty roztomilé ďolíčky, které vás donutí se usmát také.

Všichni ke mně přijdou a objímají mě. Takže uprostřed našeho obýváku se vytvoří shluk sedmi lidí, kteří se mačkají k sobě. Je to pocit k nezaplacení, být obklopena lidmi, kteří vás mají rádi.

Nahlas puštěná muzika, občerstvení, přátelé a někdo, koho milujete. Všechno je tak, jak jsem si přála, možná je to i lepší, než jsem vlastně doufala. Všichni tancujeme, zpíváme a užíváme si. Tak, jak to má být.

Na chvíli ale všechny opustím, protože jdu připravit věci na spaní. Původně jsem si myslela, že tu budu jen s Katelyn a že budeme spát v mém pokoji. Avšak se okolnosti trochu změnily. 

Jsem ve svém pokoji a hledám ve skříni všechna povlečení, peřiny, deky a polštáře co máme. Celá zabraná do hledání ani nepostřehnu, že v pokoji už nejsem sama. Ve dveřích stojí Brett se založenýma rukama na prsou. Sleduje mě a usmívá se přitom. 

,,Nechceš s tím pomoct?'' přijde ke mně. Vstanu a chytnu ho za ruce. Nakloní se ke mně a začne mě něžně líbat. Ruce mu dám kolem krku. On mě vezme, i přes to, že odmítám, aby mě zvedal, a posadí mě na stůl. Ani na vteřinu nenechal mé rty být a ani já ty jeho.

/baví vás to? já furt nevím, jestli má cenu to psát xdd hehe/