Whenever together CZ

2

Po koncertě nadešla chvíle, kdy jsem se s nimi měla vidět. Obejmout, pokud se k nim přes ten dav dostanu.

Stojíme ve frontě a čekáme. Ruce mám ledové, vlastně celá jsem studená, je tu daleko větší zima než v aréně. V ruce držím fotku a fixu na podpis a celá se klepu. Nohy mě neposlouchají a třesou se jako nikdy jindy. Vždy se mi tohle děje, když jsem nervózní. Katelyn je na rozdíl ode mne v pohodě, ale také ji v obličeji vidím tu nervozitu. Nejde si nevšimnout, že její pohled směřuje jen a pouze ke Coleovi.

Za to můj k Brettovi. Je hezké, jak se chová ke svým fanynkám. Je to hezké od všech. Stále usměvaví a veselí. Pousměji se, aniž bych si to uvědomila. A než se naději, je před námi asi jen 5 lidí.

Nemůžu uvěřit, že už budu stát jen pár centimetrů od nich. Třesu se ještě víc a cítím, jak z toho začínám být rudá v obličeji. Ale závan studeného vzduchu mě ihned zastaví.

Je řada na nás...

Opatrně k nim přijdeme, jako kdybychom se bály, že nám něco udělají. Možná jen to, že nás donutí brečet po večerech a nocích, že už je neuvidíme.

,,Ahooj!'' zdraví nás všichni.

Katelyn bez problému vesele odpoví, za to já ze sebe vydám pouhé jíknutí, protože mi přeskočí hlas. Nenávidím se za to, že se mi tohle vždy děje, když se stydím nebo jsem nervózní. Podle pohledu Kate mám jít první a tak jdu s mobilem v ruce ke Coleovi, protože je ke mně nejblíž.

,,Ahoj'' řeknu opatrně a usměji se na něj. Je moc milý, zeptal se mě, jak se mi daří a jak se mám, dlouze mě objal a vyfotil se se mnou a podepsal mi mou fotku. Objala a vyfotila jsem se všemi a také jsem si od nich vzala autogramy.

Potom, co jsem odešla od Colea jsem chvíli sledovala Katelyn. Viděla jsem jí tu radost v očích. Bylo hezké vidět, jak se objímají a tak jsem je taky rychle vyfotila. Dál jsem se uvítala s Tobym, prohodila s ním pár slov a přesunula se k Royovi.

Roy mě objal tak silně, až jsem si myslela, že mé tělo rozdrtí, ale bylo to od něho hezké. Řekl, že jsou české holky roztomilé a objal mě znovu. Seth mě přivítal svým bláznivým smíchem natolik, že jsem se rozesmála taky. Takže jsme se oba smáli jak dva blázni, nemohla jsem se přestat smát a on také ne. 

A pak tu byl on. Brett. Stál tam, ruce založené za zády a díval se na mě. Jako kdyby přesně čekal, až konečně přijdu k němu. Je to trochu troufalé si tohle myslet, ale já to tak prostě cítila.

Stoupnu si k němu a mlčky si hledíme do očí. Je to uklidňující a líbí se mi to. Nakonec ale to ticho přeruším pouhým ahoj.

,,Ahoj Beth,'' řekne a mně se zastaví celý svět. C-co to právě řekl? To už se mi začíná motat hlava natolik, abych blouznila a vytvářela si falešné věci?