In my dream? {Harry Styles}

|2.|

Po odchodu rodičů zavládlo v domě až moc velké ticho, které jsem prolomila já, protože jsem viděla, že se k tomu Cal moc nemá.
,, Přinesu ti koště a zkusíme to když tak později nějak spravit." Řeknu a pokusím se o úsměv, když mi ho ale neopětuje , vzdávám to a jdu pro to koště. Když jsem se vrátila, uklidili jsme s Calumem střepy a spolu s miskou máslového popcornu na klíně jsme si pustili nějakou komedii u které jsme v jednom kuse pukali smíchy. Tím se také můj společník uvolnil a přesně to byl můj záměr.

,,Moc ti to sluší, víš to?" Dá mi pramen vlasů za ucho. Při této lichotce jsem si vybavila dnešní ranní rozhovor s mou matkou o mém outfitu. Kdyby se nic z toho nestalo, myslím tím rozbitou vázu, hádku a mamky vystouplou žílu na čele , která se jí objeví pokaždé když je naštvaná ( a pokud si dobře vzpomínám, tak se nikdy nestalo, že by tam ta její kamarádka nebyla v době jejího vzteku). Nicméně, kdyby vše proběhlo v pořádku a mamka slyšela od Caluma mě pochválení vzhledu , jen by protočila očima nad mým pohledem na ní , který by vypadal asi nějak: ,,Vidíš, co jsem říkala."

Po shlédnutí dalšího filmu mi začne příšerně kručet v břiše a není divu, vždyť jsou 3 odpoledne a já naposledy snídala celkem brzo na mě a popcornu se navíc ani nedotkla.

Calum si zřejmě mého hladového zvuku všiml, zvedl se a s oznámením, že jde objednat pizzu si vzal telefon z kapsy. Na to já jen přikývla a lehla si. Se zavřenýma očima jsem si užívala to ticho, které tam nastalo, když teda nepočítám Calův hlas ozývající se odněkud z jiné místnosti.
Najednou se ozvala rána jako z děla. Okamžitě jsem z gauče vystřelila a šla nejdřív najít Caluma abychom se společně mohli podívat na důvod té rány. Našla jsem pootevřené dveře od pokoje pro hosty, a tak jsem usoudila, že bude nejspíš tam.
,,Cale, slyšel jsi taky tu r...?" Ani jsem to nemohla doříct, protože pohled který se mi naskytl mi to nedovolil. Jakoby mě nikdo nenaučil mluvit či jenom ten hlas používat. Najednou jsem prostě schopnost mluvit nějak ztratila. Pak jsem se ale rozhodla to takhle nenechat . Musím něco říct...cokoliv.... třeba jen zašeptat prostě něco!
,,Calume!" Vyšlo ze mě ochraptěle po dlouhém snažení vůbec ze sebe něco dostat. Ihned jsem si k němu sedla a podepřela ho svýma nohama takže měl hlavu na mém klíně. Bílý svetr se postupně začal obarvovat na červeno z tolika krve , které teklo z Calova břicha každou sekundou víc.
,,Cale!" Otřásala jsem se vzlyky.
,,No tak.." Kdybych se tahle scéna odehrávala v televizi, tak bych si říkala asi stejně jako vy možná teď o mně, jak je ta ženská blbá že ani nezavolá záchranku a tak podobně. Jasně no , ale tady jsem sakra v realitě ne v nějaký pošahaný telenovele a já prostě teď nedokázala jen tak od něj odejít. Cal se na mě po celou dobu jen díval. Najednou se snažil posadit , ale jeho rána mu to nedovolovala. Takže zvedl jen ruku a tou ukázal někam za mě. S ubrečenýma očima se po tom směru podívám, ale vidím jen černou šmouhu a tak si oči utřu zatím čistým rukávem mého jinak nasáklého svetru a podívám se tam znovu.
Naskytne se mi pohled na chlapa jako hora s dlouhými tmavě hnědými vlasy až k ramenům, které se na koncích lehce vlnily. Byl oblečený v obyčejném černém tričku a jeho dlouhé štíhlé nohy lemovaly černé skinny džíny.
Při prohlížení onoho člověka mi pohled klesne z jeho černého scarfu, který mu zakrýval půlku jeho obličeje až na  jeho ještě kouřící pistoli. V ten moment jsem na něj chtěla začít křičet, ale on mě předběhl a začal křičet on na mě: ,,Dopadla by jsi stejně!" A znovu, ale víc nahlas jako kdyby si chtěl opravdu zajistit, že jsem ho slyšela.
,,Dopadla by jsi stejně! Dopadla by jsi stejně!" Najednou si ke mně klekl a začal pomocí svých rukou na mých ramenech se mnou třást. A znova:
,, Dopadla by jsi stejně! Dopadla by jsi stejně! Dopadla by jsi stejně! Jul! Jul!"
Dál křičí a dál se mnou nekontrolovatelně třese.

,,Jul! Jul no tak! Julio!" Místo lehce kudrnatého gangstera se mi objeví před očima Cal. Můj Cal.

,,No tak Jul, vstávej! To je děsný, jen na pár minut odejdu a ty tu hned spíš." Uchechtne se, ale mně do smíchu není. Když si toho všimne, do obličeje se mu nahrne starostlivý výraz.
,,Co se děje?" Zeptá se stále s tím výrazem teď  ale s trochou zvědavosti.
Vrhla jsem se mu kolem krku a začala nekontrolovatelně brečet do jeho trika, které bylo ještě před chvilkou, alespoň podle mě, nasáklé krví.
,, Já.....já o tom nechci mluvit." Nějakým způsobem ze sebe dostanu.
Calum jen přikývne a drží mě v pevném objetí a to teď nejvíc potřebuju. Jsem ráda, že respektuje mé rozhodnutí o mlčenlivosti v této chvíli. Nikdy mu nehodlám říct, co se mi dnes zdálo. Přibyly by mu tím starosti, kterých má určitě víc než dost, ostatně jako každý. Prostě ne!

Potřebuju to jen vstřebat a potom zatlačit někam dozadu do hlavy aby se mi už ta představa Cala ležícího v kaluži krve a hnědovlasého křičícího kluka , že bych dopadla stejně , nikdy už nezobrazovala. Ne, nad tím už nesmím teď ani nikdy později už přemýšlet.

Z mého bloumání a neustálého vzlykání do Calova ramene mě vyruší zvonek u dveří. Cal se snaží vymanit z našeho objetí, ale já ho k sobě přitisknu ještě víc.
,,Za chvíli budu zpátky, jdu jen pro pizzu."Řekne a znovu se snaží ode mě odtrhnout. Tentokrát ho tedy pustím a on se zvedne z pohovky, na které jsme do této doby seděli. Těsně před odchodem za naším narušitelem, který už jistě musel vystát před dveřmi pořádný důlek, mi Cal věnuje úsměv, který by mi měl znázornit jistotu, že se nemám čeho bát.

Po jeho odchodu se mého nitra začala postupně zmocňovat zima a také prázdnota. Kdybych nechala ještě k tomu všemu připojit samotu, která opravdu usilovala o to, aby mě naplnila, tak bych to asi nezvládla. Pokud jsem si byla něčím opravdu jistá, bylo to to, že když je člověk sám, nutí ho to přemýšlet a to já teď ze všeho nejvíc nepotřebovala. Zase ta vzpomínka, a zase ta bolest vycházející přímo z mé hrudi, která se každou sekundou jen stupňovala. Nevydržela jsem to a musela se vydat za Calumem, protože jedině on byl na toto zranění teď náplast a také jistota, že to byl jen pouhý sen nebo spíš noční můra.
To, co jsem ale uviděla, když jsem přišla do předsíně, mi převrátilo žaludek o 360 stupňů.

Ten poslíček...byl to on...ten z mého snu.

\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\
Hi guys😎
Trochu delší kapitola a vím, jsem hrozná, ale bez napětí by to nebylo to pravý...to bych nebyla prostě já 😉

Budu hrozně moc ráda, když mi napíšete váš názor...

-Andy 😉