In my dream? {Harry Styles}

|5.|

,, Pojď sem."
,,Ale mně se nechce!" Vypláznu na něj jazyk a spolu s malým puntikatým míčkem v rukách vesele utíkám. Ještě přidám , když uslyším jeho přibližující se dupot.

Běhání v cokoli jiném, než v kraťasech či dlouhých kalhotách ale není úplně lehké což se mi nakonec i potvrdí, jelikož se mé nohy zamotají do dlouhé bílé sukně a já padám do velké blátivé louže.

Na to dostanu obrovský záchvat smíchu a s pomocí něčí ruky se zvedám zpět na nohy načež to uklouzne pro změnu jemu a samozřejmě mě stáhne sebou . Oba zase propukneme v nezastavitelný smích a snažíme se jeden o druhého postavit.

,,Julio , prosím probuď se! Prosím! " Otevřu oči , protože jeho hlas začíná být čím dál víc naléhavější. ,,Calume." Usměju se sladce a chystám se postavit na nohy načež jsem zastavena v pohybu nesnesitelnou bolestí mé hlavy.

,, Lež klidně." Poslechnu ho a snažím se nehýbat. Mé oči zůstali ale přitisknuté na něm. Jak roztřesenými prsty sahá do kapsy a poté si z ní vytahuje telefon. Volá záchranku a ta s pár pokyny a ujištěním o brzkém příjezdu pomoci hovor ukončí.

,,Za chvíli jsou tady." Lehce kývnu což se ale neukáže jako moc dobrý nápad, protože bodavá bolest mi proběhla od hlavy celým tělem.

Po pár minutách opravdu záchranáři vrazili do domu , odstrčili Cala a snažili se mě
jemně přesunout na nosítka. Přes pusu jsem poté dostala masku a podle pichlavého pocitu na mé ruce jsem usoudila , že jsem dostala injekci s pro mě neznámou látkou. Víčka se mi klížili čím dál více a já za několik málo okamžiků v odjíždějící sanitce zmoženě usínám.

°°°

,,Jsi vážně nemehlo." Řekne stále vydýchávající náš dlouhý smích.
,,Hele!" Řeknu a praštím ho pěstí do ramene.
,,Já nevím kdo tam pak spadnul, když se mě snažil vytáhnout." Pokoušela jsem ho. Na to jen vyplázl jazyk , chytl mě za ruku a  popoháněl mě dopředu. ,, Počkej přece." Ještě zrychlil, stále s prsty okolo mého zápěstí. ,, Zpomal!" Křiknu na něj . On se na mě otočí a skutečně zpomalí. ,, Stejně už jsme tady." Oznámí s úšklebkem a obejde mě. Dá mi dlaně na oči. ,, Co blázníš?!."
,,Jen ti nevěřím, že bys byla schopná nepodvádět."
,, Nikdy nepodvádím! A vůbec , je to dost nebezpečný, víš?! Můžu klidně uklouznout a zlomit si nohu a...a.." Chtěla jsem ještě něco namítnout, když to už mi ruce z obličeje sundal a mně se naskytl krásný pohled.

,, Páni!" Vydechla jsem , když jsem spatřila krásnou mýtinu , která byla lemovaná jen několika stromy a mezi nimi v klidu proudil potůček. Byla to taková nádhera, že jsem jen s otevřenou pusou dokořán zírala a musela se pevně držet mého doprovodu , abych neupadla.

,,Já věděl, že tě to nadchne." Samolibě se usmál a já s ním nemohla nic jiného, než souhlasit.

Trhaně se nadechnu a zmateně se rozhlížím kolem sebe. Bílé stěny a pípání přístrojů. To jediné jsem stačila zaregistrovat, než do pokoje přišel opatrně Calum. Když ale zaregistroval můj pohled úlevně si povzdechl.
,,Můj bože, lásko." Řekl sladce a přisunul si židli blíže k mojí posteli. ,,Jsem tak rád, že jsi se probudila. Ani nevíš, jak moc jsem se bál. Jakpak ti je?" Obdaroval mě tázavým pohledem. ,, Já nevím." Popravdě jsem odpověděla. Nebylo mi dobře , ani špatně. Bylo to divný. V mé hlavě bylo vymeteno. Žádné pocity, žádná bolest...prostě nic.

Cal mě jemně pohladil po tváři a zatvářil se...chápavě?
,,Co se vlastně stalo?" Zeptala jsem se ho po pár minutách, kdy jsem si užívala jeho něžné hlazení po mé ruce.

,, Spíš bych se na to chtěl zeptat já. Vzbudila mě nějaká rána a tak jsem rychle vstal a vydal se po schodech dolů." Chytl mě obouma rukama a začal dělat na mé kůži uklidňující kroužky. ,, A pak jsem tě tam našel. Budil jsem tě opravdu dlouho až jsi nakonec otevřela oči." Na chvíli se odmlčel.
,, Jediné co mi vrtá hlavou je, jak se ti to mohlo stát." Zamyšleně se koukal pod sebe a pak pohlédnul na mě očima plný bolesti. ,,Měl jsem tu záchranku zavolat hned. Tohle si do konce života už neodpustím. Promiň mi to." Odvětil po chvíli, políbil mi dlaň a poté si ji přitiskl na tvář.

,, Není přece co promíjet. Nejspíš jsem jen uklouzla nebo zakopla, víš přece, jak jsem nešikovná. Není to tvoje vina. Hlavně, že jsi tam přišel a zachránil mě." Jemně jsem ho hladila po tváři a tím se také upozornila na lehké strniště.

,,Jo a taky jsem volal tvojí mamce." Dodal.
Všechno se ve mně sevřelo.
,, Cože jsi udělal?!" Třeba jsem se jen přeslechla. ,, Zavolal jsem tvý mamce, má právo vědět o tvým zdravotním stavu."
,, Zbláznil jsi se?! Calume!!!" Zavrčela jsem a frustrovaně jsem si zatahala za vlasy. Co to udělal. Bože můj! Teď mě máma bude zásobovat každý den dlouhýma telefonátama aby mě měla pěkně pod kontrolou, jako vždy. Aaaaaaaaaa! Proč já?!?
Proč!
,, Jdi už!" Nakážu mu a otočím se zády. Nic naštěstí nenamítá a odkráčí. Nezapomene ovšem u toho hlasitě bouchnout dveřmi. No super...a teď jsem já ta špatná.

///////////////////////////////////////////////////

Hi guys!
Tak jak jsem slíbila. Nová kapitolka je tu!!!
Co myslíte, kdo je tajemný klučina ve snu?
Udělal Calum dobře, když zavolal Juliině matce?
Luv ya all!

-Andy