Ten poslíček...byl to on...ten z mého snu
Nemohla jsem se na to jen tak v klidu dívat a tím čekat možná nevyhnutelné z mého snu.
,, Cale!.." Nestihla jsem ho už víc slovně varovat, protože mu poslíček popřál hezký den s hotovostí strkajíc si ji do peněženky, odešel směrem ke svému autu.,,Ano, vždyť já už jdu zlato." Zakřičel. Asi si nevšiml, že stojím jen pár kroků za ním, takže tak řvát nemusí.
,,Eh, promiň, neviděl jsem tě." Nervózně se usmál.
,,V pořádku." Řeknu a pokusím se o úsměv, ale vznikne z toho pouhý úšklebek. Asi mu to stačí, protože to nechá plavat a jde do kuchyně, která je mimochodem s obývacím pokojem oddělená jedině menším barem se čtyřmi barovými židlemi, aby nám na talíře nandal kousky krásně vonící pizzy. V této pizzerii jí kupujeme pokaždé. Je velká, takže nám stačí jedna dohromady a je taky moc dobrá. Vždy s čerstvými ingrediencemi.Když se usadíme vedle sebe na gauči s talířema v klíně, Cal se najednou zvedne a zřejmě jde pustit nějaký film. Pretty Woman. Nějak jsem tušila, že vybere zrovna tenhle, protože je to jeho nejoblíbenější romanťák. Sice proti těmhle slaďákům nic moc nemám a proti tomuhle už vůbec ne, ale nemohla jsem se po celou jeho délku přinutit, abych začala vnímat. Cal si toho naštěstí nevšiml. Jak je vidět, předstírání, že je vše v pohodě před ním, je ta nejjednodušší věc pod sluncem. Opravdu to je tak snadné? Odpověď: Ano, je. Protože když se zasměje on , zasmějete se i vy. Když si vás přitáhne k sobě a políbí vás ( zřejmě si uvědomil, že vás nechce nikdy ztratit nebo je mu s vámi právě teď ohromně dobře, a nebo si jenom vzpomněl, že už to dlouho neudělá tak aby vám to nebylo líto když se zrovna v tom filmu objímají ,nebo nějak dávají najevo své city k tomu druhému), tak při této situaci bohatě stačí se usmát a gesto mu opětovat.
Nijak se nemůžu zbavit dojmu , že to, co jsem viděla v tom snu se nebude nijak lišit od budoucnosti. Ano, přesně tak. Právě v tuto chvíli přemýšlím, jestli jsem náhodou neměla vidění. Vidění, které kdyby se opravdu uskutečnilo, tak by mě rozervalo na kusy.
Z mých myšlenek mě vyrušil hlas mého nejlepšího přítele, ano sice je to můj kluk, ale je to zároveň nejlepší přítel.
,,Je ti dobře? Za celý film vypadáš, jako by jsi ho vůbec nevnímala."
Pozastaví film a upřeně na mě zírá.
,,No víš, měla jsem sen, ve kterém tě zavraždil nějaký hnědovlasý a dost pohledný kluk, a já si myslím, že to bylo vidění, tím se ale netrap . Co si pustíme pak?" Přehrává moje podvědomí. Zní to šíleně, ale něco říct musím, jelikož Calumův pohled je každou sekundou co mlčím ještě upěnlivější a plný starosti.,,Jsem v pořádku, netrap se tím, jen jsem trochu unavená." Pokusím se o úsměv.
,,Eh...tak dobře. Tak si půjdeme lehnout." Řekl a v momentě byl na nohou a vyplatí televizi, takže byla najednou v domě úplná tma. Já se bídně a poslepu snažila vylézt opatrně na nohy a přitom nic neshodit a sama se nezamotat do deky, která byla do této doby pečlivě obmotaná kolem mého těla. Samozřejmě se mi to nepovedlo a při pokusu se postavit , jsem si kousek deky přišlápla a už jen cítila jak mé zamotané tělo bude padat na tvrdou podlahu. Překvapení ale bylo, že se nic z toho nestalo a já jsem byla chycena pod koleny a za zády a tím také odnešena nahoru do mého pokoje, kde jsem byla něžně položena na postel a podle prohnutí matrace jsem poznala, že můj zachránce od určitě tvrdého pádu teď právě leží vedle mě.,,Povídej mi něco." Řeknu mu a zády se k němu přitulím. On na nic nečeká a jako by automaticky kolem mě obmotá své opálené paže.
,, Tak třeba.....ten poslíček." Řekne a mně se při vzpomínce na onoho člověka stáhne žaludek.
,,C-co s ním?" Zeptám se trochu roztřeseně.
,,No...on totiž vypadal dost jako tvoje máma, nevšimla jsi si? Ty sice krátké, ale blond vlasy, pak ty hnědé oči, úplně stejný odstín. Řeknu ti, nevědět že je tvoje mamka už dávno někde v San Franciscu, tak bych měl opravdu nahnáno.",,Co to meleš?!...Eh promiň říkáš?! Vždyť ten kluk byl úplně jiný. Hnědé vlasy až k ramenům, zelené oči , které když se na tebe dívají, jdeš z nich do kolen, ale také z nich máš respekt. A postavu měl tu nej..."Zarazím se, jelikož se Calumovo "objetí" stává čím dál tím nesnesitelnější kvůli až příliš pevnému stisku mého pasu a zápěstí. Asi bych před ním neměla chválit jiného.
,, Pokračuj!" Vyštěkl a stisk zesílil.
,,Calume, to bolí !" Tiše jsem vykřikla bolestí. To na něj ale nijak nazapůsobilo. Spíš naopak, ještě víc přimkl prsty k sobě kolem mého zápěstí.,, Pusť!" Pokusím se posadit, v tom mi ale zabrání jeho ruka ještě pořád tvrdě svírajíc můj pas.
,,Chci jenom vědět..." Na chvíli se odmlčel a zvedl mou bradu tak, abych mu viděla přímo do obličeje.
,, ...aby jsi mi řekla, jakou měl postavu. To snad vědět můžu vědět, hm?" Můj mozek začal pracovat na plné obrátky. Musím vymyslet co by se do té už načaté věty hodilo aniž by to Cala nějak ještě víc naštvalo. Taky bych tam pak mohla mít modřinu a lhát neumím, natož rodičům.,, M-Měl to nejhubenější tělo c-co jsem kdy viděla. Žádné s-svaly, jenom-m kosti a k-kůže. B-byl mi děsně odporný." Pri poslední větě jsem se snažila o znechucený tón .No na mě celkem dobrá lež ne?! Až na to, že se mi krásně třepotal hlas. No co se dá dělat. Můžu jen doufat, že to nechá plavat.
,, Dobře, sice nevím co se ti odpoledne zdálo, ale bylo to přesně naopak..."
Uff výslech skončil.
,, Teda až na tu postavu, tu jsi víc než vystihla." Řekne a konečně povolí stisk. Já si jen úlevně vzdychnu.Je opravdu možné, že jsem se takhle spletla? Odpověď - nevím. Zrovna teď nevím nic.
Třeba jsem ho jen pak viděla všude. To se stává. Je to něco jako vidět po hororu ty děsivé stvůry ve skříni nebo pod postelí. Sice po rozsvícení a důkladném prohledání se nic nenajde , ale vy byste jednoduše přísahali, že tam ještě před chvílí něco bylo a že se to jen leklo a někam schovalo.
I když právě jsem byla ke Calovi otočená zády tak podle jeho vrtění jsem poznala, že se ke mně také otočil zády. Teď mi nezbývalo nic jiného než jen čekat až se spánek dostaví.
Spát se mi už víc jak tři hodiny prostě nechtělo, takže jsem jen koukala tupě do zdi...
\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\
Hi guys 😎Ano vím, jsem tu po dlouhé době. Ale.... škola škola škola a zase škola. Tak snad mě neukamenutejete.
Btw. Budu neskutečně moc šťastná pokud dáte vote a komentář. Pár větiček by snad nikoho nezabilo (kritiku beru též:-D), slibuju , že pokud nějaký komentář bude budu rychleji , více a lépe vydávat:-*
-Andy 😉
ČTEŠ
In my dream? {Harry Styles}
FanfictionTy zelené oči, které ji už od dětství dělají do hrudi díru. Ten chraplavý hlas ,co kdysi šeptával její jméno. Ty hnědé kadeřavé vlasy, co si tehdy namotávala na prst. Ty rty, které nikdy neokusila a přitom po nich tak toužila. To jméno, které lahodi...