In my dream? {Harry Styles}

|4.|

Když už bylo po páté hodině , rozhodla jsem se vstát. Spát už zřejmě nebudu a ležet se mi dál taky nechce. Opatrně se tedy zvednu do sedu a chvíli čekám, jestli jsem tím vrzavým zvukem mé postele nevzbudila Caluma.

Když ale dál spokojeně oddychuje, odcupitám ke dveřím a dále smiřuji ke koupelně.

Sprcha je samozřejmostí mého každého rána, tak nějak mě vždy dokonale probere a taky při ní na spousty věcí zapomenu.

Když už stojím v koupelně jen ve spodním prádle, vzhlédnu k zrcadlu a pomalu se prohlížím. Nic se nezměnilo. Ovšem pozastavím se , když můj pohled zabloudí k mým ramenům. Přiblížím se  k zrcadlu , abych se doopravdy přesvědčila, že se mi to jen nezdá.

Mé oči právě teď skenují dvě velké zarudlé otisky rukou. Jediné co mě v tu chvíli napadlo bylo, že semnou nejspíš Calum včera pořádně cloumal, když se mě snažil probudit. Jen nad tím zavrtim hlavou a sundám si i zbytek oblečení. Pomalu vlezu do sprchového koutu a zapnu vodu . Snažím si upravit teplotu , ale voda zůstává stále ledová. Okay, tak budu alespoň otužilá. Přece jenom mi můj táta nesčetněkrát říkal , že jsem pořád nemocná a taková bledule. Tak teď by měl nejspíš ze mě radost, že se snažím svůj sklon - navštěvovat lékaře téměř každý měsíc - nějakým způsobem zmírnit.

Sprcha byla velmi krátká. Vlastně jsem z ní skoro hned vystřelila. Promiň tati, ale s otužováním jednou provždy končím! Zabalená jen v ručníku s drkotajícími zuby se vyplížím z koupelny a po schodech dolů se snažím nedupat . Na předposledním schodu se mi ale zvrtne noha a já padám očekávajíc tvrdý náraz, kdyby mě ovšem někdo nezachytil.

,, Oh, dík." Díkybohu ručník zůstal na svém místě a já s vděčným pohledem vzhlédnu k mému zachránci.

Mé oči se setkají v těsné blízkosti s těmi smaragdovými a já leknutím uskočím.
,, Nemáš zač." Odpoví trochu zaskočen , ale přesto s úsměvem dlouhovlasý brunet.

Dívám se na něj jako na zjevení. Tohle ne! Prostě ne! Copak mám z nedostatku spánku už halucinace?! Nebo zase sen? Zvláštní. Nepamatuju si, že bych usla. Každopádně potřebuju štípnout, nebo alespoň něčím praštit.

,, Já.." Začne a mně se zatají dech nad tím krásným chraplákem. ,,...jsem Harry."  Dopoví po menší odmlce. Podá mi ruku , ale já jsem na ní jen vyděšeně pohlédla a ucouvla. Jelikož jsme stáli ale u schodů , zakopla jsem a zády dopadla na ostré hrany schodů. Pak se zatmělo , ale můj poslední pohled patřil překvapenému člověku....teda vlastně Harrymu.

///////////////////////////////////////////////////

Hi guys!
Po dlouhé době zase zde. Omlouvám se za opravdu krátkou kapitolu , ale slibuji, že dnes vyjde ještě jedna. Doufám, že jste zatím příběh trochu pochytali. Kdyby ne , klidně dejte vědět , pokusím se vysvětlit.
Jsem ohromně ráda, že to někdo vůbec čte. Upřímně jsem nečekala ani jedno přečtení této patlaniny.

Pokud má někdo pro mne nějakou radu , opravdu ráda jí uvítám . Přece jenom je to mé první psaní a myslím si, že je tam spousta chyb.

Děkuji za každý hlas i krátký komentář, který mi když tak dáte. Jste úžasní!!!
Luv ya all!!!

-Andy;)