In my dream? {Harry Styles}

|6.|

Seděli jsme na nedalekém pařezu a dál naslouchali šumění potůčku. Slunce nás pálilo do lící , ale vítr nám je zas ochlazoval.
Mlčeli jsme. Ale to ticho nebylo nijak nepříjemné, právě naopak. Oba jsme si užívali tuto chvíli naplno a nepotřebovali se o tom s tím druhým podělit.

Edward se ke mně více nastiknul a já kupodivu neucukla. Zaprvé proto, že už slunce pomalu zapadalo a mně začala být zima. A zadruhé to nebylo vůbec nepříjemné..... až jsem si to odmítala přiznat. Vždyť je to Edward proboha. Chodí semnou do školy už několik let a jsme nejlepší kamarádi. Nikdy jsme nehráli na city a nikdy jsme si ani žádné city k sobě nechovali. Výjimka jednoho večera, kdy si Ed hrál na mého přítele , protože ke mně přišel na párty chlápek , slizký už na pohled a domníval se , že když mne bude osahávat, že tím něčeho docílí. Nikdy nezapomenu na ten jeho obličej, když téměř před mým "přítelem" zdrhal až zakopával o své vlastní nohy. Po několika dnech se tato historka stala opravdu majestátní a je živá dodnes.

Ale to nic nezměnilo.

Někdy stačila jen zmínka nějakého šílence o tom, že by nám to spolu slušelo, nebo že bychom byli skvělý pár a tak podobně a váleli jsme se smíchy.

Nikdy mě nenapadlo přemýšlet o něm jinak.
Ale ať dělám , co dělám, nemůžu se zbavit dojmu , že teď je to jiné. Teď. Právě v tuhle chvíli, kdy nás od sebe dělí jen pár centimetrů. Slunce na nás házelo své poslední paprsky a jemu se v očích nebezpečně zalesklo. Přívětivé a vždy veselé zelené oči teď na sebe hodili tmavý převlek a dělali mi do hrudi díru. Edward se začal nebezpečně přibližovat a mně se zatajil dech...

,, Slečno Littens. Jste s námi?" Probudí mě doktor ostrým světlem z baterky.
,, V pořádku . Už nám naběhla." Řekla sestra a někam si odběhla. Doktor si sundal stetoskop z uší , odložil baterku na stoleček a milé se na mne usmál. ,,Už nám nikam neodcházejte, slečno. Váš zdravotní stav je sice v normálu, ale neměla byste se zbytečně rozrušovat, nebo zase spadnete do kómatu. A s nelibostí vám oznamuji, že by se nám také pro příště nemuselo podařit vás probudit. Nebo alespoň ne tak brzy. Nebýt tady vašeho přítele a rychlých sester, nejspíš byste teď nebyla při vědomí." Pohled mi padl na Caluma, kterého jsem si až doteď nevšimla. Postával nervózně na druhé straně pokoje a díval se na svoje špičky.

,,Velice vám děkuji, pane doktore. Slibuji, že se už budu šetřit." Vděčně jsem se na něj podívala a jeho úsměv se pokřivil do úšklebku. ,, Mně moc neděkujte." Řekl a pokynul hlavou ke Calovi , který stále pozoroval své ošoupané Vansky, jako kdyby byli zrovna teď ta nejdůležitější a nejzajímavější věc na světě.

Doktor odešel a nastalo trapné ticho.
,, Díky." Prolomila jsem ho. Cal konečně zvedl své oči ze země a plně se mi začal věnovat. Kývnul a udělal ke mně pár kroků. Chytl mě za ruku , ale já nebyla schopna s ní ani pohnout . Byla jsem naprosto vyčerpaná.

,,Jul..." Začne, ale já ho přeruším. ,, Cale, nechci se hádat. Možná jsem neměla tak vyletět, kvůli tomu, že jsi informoval mojí matku o... tomhle." Poukazuji na své hadičky a různé pípající přístroje.,, Ale zase mě pochop. Ty přece víš, jaká je a hlavně jak je posedlá, co se týče naší rodiny. Udělal jsi mi to těžší."
,, Možná, že jsem ti to právě ulehčil. Vem si, že kdyby jsi to měla v plánu někdy svým rodičům říct, byli by na tebe hrozně naštvaní, že jsi jim nedala vědět dříve a tak dále. Znáš to."
Možná na tom je něco málo pravdy, ale....
,,Chci domů." Vypadne ze mně po drobné odmlce. ,, Zařídím to." Odstoupí ode mě a směřuje ke dveřím, ale ještě mi stačí věnovat vzdušný polibek. Usměju se na něj, ale gesto mu neoplatím. Jsem až příliš unavená.

Po několika podpisech jsem konečně byla  usazená v autě s Calumem za volantem a jeli jsme domů. V autě panovalo po celou dobu ticho, což jsem uvítala, jelikož jsem byla celkem mimo a bůhví, co by ze mě v této situaci vypadlo za kravinu.

Ani bych si nevšimla, že jsme v cíli , kdyby mi Cal neotevřel dveře a nenabídl mi jako správný gentleman ruku. Přijala jsem ji a s jeho pomocí jsem se dostala ke vchodovým dveřím, které předemnou Calum hbitě odemkl a poté je zas zamkl na dva západy.

Svalila jsem se na gauč a zapla televizi.
,, Čaj?" Zeptal se Calum s úšklebkem na rtech.
,, Ráda, děkuju." Odpovím a dál znuděně přepínám kanály. Čím dál víc se mi klíží víčka k sobě a ovladač přibírá na váze. Nakonec mi z ruky vypadne úplně a stejně jako má hlava spadne na pohovku.

//////////////////////////////////////////////////////////////

Hi guys!
Tyjooooo tři kapitoly za den. Na mě dost dobrý. Každopádně nebyla by dnes napsaná ani vydaná nebýt jedný super holčiny , která mě k tomu dokopala.

Takže andymilkyway1404 tady to máš! Doufám, že nezklame tvá očekávání a u mého příběhu zůstaneš i nadále. Mimochodem moc ti děkuju za inspiraci .

Luv ya all!!!

-Andy