Osud nám nepřál

Vykolejený vlak

Pohled Radka:

Vyšel jsem z pokoje a Michal už byl pryč. Měl jsem se s ním alespoň rozloučit. Nevím co budu celý zbytek dne dělat, z nudy si zapínám televizi, chvíli koukám a pak si jdu udělat kafe. Televizi nechám zaplou, když sahám po hrníčku ve zprávách uslyším něco, co mě donutí pustit hrnek a strnout. Vlak, kterým jel Míša vykolejil a spadl ze srázu, nikdo nepřežil. To není pravda, to se nemohlo stát. Vzal jsem mobil a okamžitě, mu volal. Volaný účastník je dočasně nedostupný. Sakra, prosím buď v pořádku, buď v pořádku. Stále jsem mu zkoušel volat a začínal být čím dál tím víc nervóznější a zoufalejší. Najednou se ozvalo otevírání dveří. ,, Míšo...ty žiješ, já myslel že jsi jel tím vlakem." ,, Nemohl jsem odjet, něco mi říkalo že mám zůstat." ,, Díky bohu, že si zůstal." Objal jsem ho, hodně pevně a neměl v úmyslu ho pustit...

Pohled Michala:

Nakonec jsem se rozhodl do vlaku nenastoupit a jak jsem se před chvílí dozvěděl, zachránilo mi to život. ,, Víš, že jsi mi vlastně zachránil život? Protože jsem do toho vlaku nenastoupil kvůli tobě. Chtěl jsem se za tebou vrátit." ,, Nemáš zač ale to není moje zásluha, ty jsi se rozhodl, tak jak ses rozhodl a bylo to správné rozhodnutí. Nevím co bych dělal kdybych tě ztratil." ,, Nápodobně, miluju tě Radku strašně moc." Dokonce tak moc, že mám plán a chci to posunout dál, jen doufám že řekne ano...

Copak nám Míša plánuje?