Osud nám nepřál

Osudové rozhodnutí

Pohled Radka:

Měsíc už bydlím s Míšou a musím říct, že nám to spolu zatím klape. Vlastně nám to klape až překvapivě dobře. To však většinou znamená, že se něco brzy pokazí. Neměl bych takhle vůbec přemýšlet nebo to ještě přivolám. Dotočil jsem video a šel si dát něco malého k jídlu. V obýváku jsem uviděl spícího Michala. Zase usnul u filmu, nechápu že se mu to ještě nikdy nestalo v kině, když doma usne u téměř každého filmu na který koukáme. Usmál jsem se nad mojí myšlenkou, dal jsem mu jemnou pusu na čelo, abych ho nevzbudil a šel si dát jídlo. ,, Mohl jsi mě vzbudit, ten gauč není tak pohodlný jako postel." ,,To věřím." Přišel ke mě a objal mě kolem pasu a políbil mě. ,, Miluju tě." ,, Já tebe taky." ,, Pořád nechápu, jak jsem si zasloužil někoho tak úžasného jako ty." ,, Protože sám si úžasný." Podobné lichotky jsou u nás na denním pořádku a vůbec si nestěžuju. ,, Ráďo dneska budu muset odjet na jednu schůzku a vrátím se až pozdě v noci." ,, Dneska? Vždyť dneska máme.." ,, Já vím, máme mít náš romantický večer ale tohle je opravdu důležité." ,, Důležitější než já, jak se zdá." Odešel jsem a zavřel se v pokoji. Nechtěl jsem na něj vyjet a už vůbec bych to neudělal, kdybych věděl co se stane...

Pohled Michala:

Všechno co budu potřebovat, mám připraveno na odjezd. Musím jet vlakem, jelikož mám auto v opravě. ,, Radku tak já jedu." Zakřičel jsem přes celý byt, od našeho rozhovoru nevylezl z pokoje. Chvíli jsem čekal a doufal, že se přijde alespoň rozloučit, když nepřicházel vzdal jsem to. Ještě jsem křikl pozdrav a vydal se na nádraží. Když vlak přijel, začal jsem mít pochyby o tom jestli tam mám nastoupit. Přemýšlel jsem jestli se neotočit a nejít domů. Něco se mi nezdálo, jako bych už dopředu tušil, že mé následující rozhodnutí bude doslova rozhodnutí mezi životem a smrtí. Nadechl jsem se a učinil to osudové rozhodnutí..

Po hodně dlouhé době další část. Jak myslíte, že se Michal rozhodl? Proč měl ten divný pocit, co se stane?