,,Trapped" (5 seconds of summer fan fiction - thriller)

The Possessed (5)

Ráno bylo velmi chaotické. Cítila jsem se odpočatá i přes to, že jsem nezamhouřila oko. Tuto noc se mi však ani spát nechtělo. Zvážila jsem trapné události předchozího dne. Bylo mi jasné, že Luke při první příležitosti všechno řekne Dylanovi, který to poví dalším kamarádům. Že já odtamtud neutekla, dokud byl ještě čas. Kdybych měla něco v žaludku, strčila bych si do krku dva prsty a vrhla, jen abych nemusela jít do školy. Na druhou stranu, nebylo vhodné se hned druhý den neukázat. Pohlédla jsem na hodiny. Teprve 7. Holky se pro mě měly zastavit až o půl deváté.

Ze skříně jsem vyhrabala svoje oblíbené světlé džíny a a červené útlé zpola elegantní tričko s dlouhým rukávem. Na jeho levém boku bylo jméno návrháře. Gerry Weber. Myslím, že jsem ho dostala k předminulým narozeninám. V dolní koupelně jsem vytáhla dva ručníky (jeden na vlasy, druhý na tělo) a dala si rychlou sprchu. Nakonec jsem si oblékla zvolené oblečení. K tomu jsem ve svém šatníku vyhrabala trochu ošuntělé čenvené zimní boty. Vlastně jsem je měla po matce, která už je nechtěla. Měli jsme stejné číslo nohy, což mi vždy vyhovovalo.

Po nalíčení jsem pohlédla do velkého viktoriánského zrcadla dominujícího mému pokoji. Celkový vzhled se mi líbil. Uslyšela jsem Jasona s někým mluvit po telefonu. Hádal se. Potichu jsem vyšla z pokoje a přistoupila k jeho dveřím. Byly zavřené, přesto ho však bylo zřetelně slyšet.

,,Ne, nechci! To neudělám." Odmlka.

,,Cože? Ne! Myslím, že už jsme všichni provedli dost!" Ticho. Někdo se ho snažil k něčemu přemluvit.

,,To nemůžete myslet vážně. Nikam nepůjdu, poradíte si i beze mě." Přišlo mi, jako by mluvil nakhle nahlas naschvál. Jako by chtěl, aby ho někdo z domu slyšel. Teď už jsem byla na dveřích úplně přitisklá celým svým tělem. Chtěla jsem ustoupit dozadu o dva kroky. Ale při druhém kroku mi po kluzké podlaze podjela noha. Hlasitě jsem se natála na zem. Jak široká, tak dlouhá. Jason přestal mluvit a naslouchal. Zatajila jsem dech. Neodvažovala jsem se ani pohnout v případě, že by se Jason ještě vrátil k hovoru.

,,Dobře, pak zavolám." Položil to. Naneštěstí se teď vydal ke dveřím. Neměla jsem šanci se dostat do jiné místnosti. Mohla jsem jen dělat, jakoby nic.

Jason prudce otevřel dveře.  Zřejmě ho překvapilo, co uviděl. Díval se na svoji bláznivou mladší sestru, ležící na podlaze s podepřenou hlavou.

,,Jsi v pořádku? Nejsi nemocná?" řekl ironicky.

,,Nikdy mi nebylo líp," usmála jsem se na něj. Zatvářil se naštvaně.

,,Dobře." Práskl dveřmi. Tak to bylo divné. Možná mi to tak připadalo z důvodu, že kromě mámy s tátou jsem v životě nikoho neslyšla se s Jasonem dohadovat. Pro ostatní jako by platilo co Jason řekne, platí. Mé myšlenky zarazil hlas. Táta stál pod schody a volal ať jdeme oba dolů. Zrovna jsem se zvedala, když vyšel Jason. Stál tam a hleděl na mě. Pomyslela jsem si, že na to, že je můj bratr, je dost vysoký. Pomohl mi na nohy a společně jsme seběhli dolů. Táta seděl a četl si noviny, máma připravovala toasty s arašídovým máslem.

,,Co se děje?" zeptal se Jason nechápavě. Táta s překvapeným pohledem zvedl oči od textu.

,,Snídaně," pokývl směrem k mámě. Dobrovolně jsem všem rozdala talíře. Tahle celá věc mě děsila. Od doby, co jsme se v pátek vrátili, nikdo o tom místě neřekl ani slovo. Alespoň doma ne. Máma si obvykle namlouvala věci typu vše bude zase dobré. Ale neřekla bych to do táty. Ten měl vždy rád věci v pořádku. Vlastně se k sobě s mámou nikdy nehodili. Ale kdo ví, protiklady se přeci přitahují.