,,Trapped" (5 seconds of summer fan fiction - thriller)

Haunted (6)

Dny se za sebou pomalu vlekly.  Luka jsem od té doby neviděla, ani mi nezavolal. Nevěděla jsem, jak se mám ohledně toho cítit. Lizzie pořád mlela jen o Jimovi, se kterým jsem ji parkrát i viděla, a Maya jí jako vždy poslouchala. Někdy to bylo, jako kdyby se čas zastavil. Byla jsem tu jenom já a moje myšlenky. Nesnášela jsem ten pocit samoty. Člověk by čekal, že už jsem si zvykla. Opak byl pravdou. Každným dnem to bylo horší. Všem jsem byla jen pro smích.

Sobota. Konečně. Vstala jsem v sedm hodin. Máma s tátou obvykle spí do osmi. Jason až do deseti. Rozhodla jsem se udělat snídani. Stejně bych neusla. Nejprve ale na řadu přišla ranní hygiena. Času bylo dost. Dala jsem si studenou spršku a převlékla se. Obličej jsem si namazala ranním krémem a s vlasy zabalenými do ručníku jsem vyběhla do pokoje, kde jsem si asi deset minut četla, dokud se mi trochu nevysušily vlasy. V kuchyni jsem byla až za dvacet minut osm, což bylo tak akorát. Otevřela jsem ledničku a hledala krabici mléka. Naše lednička totiž byla velice chaotická. Naplnila jsem sklenici bílou tekutinou. Přesně to, co potřebuji...

K snídani mě nenapadlo nic jiného, než vajíčka se slaninou a klobásou, zřejmě i trochou zeleniny. Táta si jako brit potrpěl na tradiční věci.

Vše potřebné bylo opatřeno. Mohla bych začít. Za deset minut už bylo vše hotové. Uvědomila jsem si, že jsem ještě neprostřela na stůl. V rychlosti se tak stalo a já přemýšlela, co budu dělat teď, jelikož v naší rodině se na ostatní vždy čekalo. Nakonec jsem si ale jen sedla a čekala, doufajíc že jídlo nevystydne, abych se vyhla otravným poznámkám. Když máma s tátou přišli, vše se však zdálo být v pořádku. Pochválili mně, a řekli, že něco takového se už dlouho nestalo. Což pochvale tak trochu ubralo lesk.

,,Doufám, že v sedm hodin s námi počítáš," řekla máma, když dojedla.

,,Samozřejmě. A doufala jsem...No, že bych k nám na chvíli mohla pozvat kamarádky..."

,,Klidně i do večera. Tedy, než půjdeme na ten večírek," odpověděl kvapně táta.

,,Ale nechci vidět, jak si sem vodíš kluky, jasné?" dodal.

,,Neboj, neuvidíš. Obývák je na druhé straně domu než schodiště do patra." Oba se na mě otočili.

,,To byl vtip," řekla jsem suše.

,,Přivést si sem kluka? Myslím že to nehrozí." Sklopila jsem zrak a pomyslela na Luka.

,,Takže to jsou jen holky? Druhačky, nebo snad i prvačky? Jen abych věděla, kolik mám dělat občerstvení," řekla máma.

,,Jen Lizzie a Maya, mami."

,,Copak nemáš i jiné kamarádky? Vzpomínám si, že nám tu v jednu dobu běhala spousta holek," zavzpomínala.

,,To byly kamarádky Jasona, pamatuješ?"

,,Všechny ty holky?"

,,Jo, Jason je sem nemohl vzít i se svojí partou. Nemyslím si, že mají rádi jeho kamarády."

,,Nikdo by neměl mít rád jeho kamarády. Jsou natvrdlí a mlátí s nima hormony," prohlásil táta.

,,Jako bys ty byl jiný, když byl v jejich věku," opáčila máma.

,,Já a natvrdlý? Nikdy." Začali se smát, takže jsem se ze slušnosti přidala.

,,Abych nezapomněl, zítra dorazí na návštěvu Gerard a Ella, tvůj dědeček a babička. Pamatuješ si je, že ano?" obrátil se na mne táta. Babička a děda z tátovi strany.

,,Ano, ale...Já už vlastně zítra něco mám," řekla jsem váhavě.

,,Zlatíčko, to nevadí. Zdrží se tu celý týden. Stačí jen, když s námi ráno pojedeš na letiště."