Monstertale

6

Další den monstrum umřelo. Člověk, jenž monstrum našel absorbovat duši monstra, vzal jeho tělo a prošel bariéru, kam ho položil na zlaté květiny. Najednou se však ozval křik.

Došel až k nám.
Červené vysoké boty.
Černé džíny s bílo-modrými kraťasy. Zvláštní červeno-černo-bílé brnění na hrudi.
Pod tím měl černé tričko s dlouhým rukávem.
Červené rukavice na prsty.
Červená šála.
Odstín kůže a vlasů měl stejné jako jeho bratr - barva vybělené kosti. Hnědé oči.
A v obličeji směsice pocitů naštvání, radosti a ohromného ega.

Začal bratrský dialog.
Velmi zajímavý bratrský dialog.
"Ahoj bratře."
Sans začal na svého bratra velmi přátelsky.
Zní, že jsou to dobří bratři.
Trochu jsem se usmála.

"Ty víš co" ahoj" bratře."
Po této větě mi úsměv odpadl.
Dále jsem však bedlivě poslouchala.
"Je to již osm dní a ty jsi pořád neudělal svoje puzly. Jen se povaluješ ve stanici. Co vůbec děláš?"
Trochu jsem se po této větě pousmála.
Co by mu mohl Sans říct?
Schovávám před tebou monstrum?
"Dívam se na tuhle lampu. Je vážně super. Chceš se taky podívat?"
Po této větě mi celé tělo ztuhlo.
To neřekl.
"Ne. Na to nemám čas. Co kdyby tudy přišelo monstrum? Chci být připravený. Chci být ten jeden. Musím být ten jeden kdo chytí monstrum. A poté já velký Papyrus dostanu všechny věci které si zasloužím. Respekt, uznání konečně budu moci se přidat do královské stráže, lidé se mě budou ptát jestli můžou být moji přátelé, budu se koupat ve vaně pusinek každé ráno."
Měla jsem takové štěstí.
Takové štěstí.
"Hm, to zní zajímavě. Možná ti tahle lampa pomůže."
Znovu jsem zpozorněla.
Co to dělá?
"Sansi vůbec mi nepomáháš ty lenochu. Vše co děláš je, že jen ležíš se zavřenýma očima. Stáváš se línějším a línější každý den."
Bylo mi trochu Sanse líto.
Byl tak milý na svého bratra a jediné, jak se mu jeho bratr odplatil, byla kritika.
"Hej vem to pozitivně. Dnes dělám tonu práce. Skeletonu. Ba dum cssss."
Netuším, jak na ten vtip přišel, ale měla jsem co dělat, abych se udržela nesmát.
"Sansi!"
Vykřikl na něj jeho bratr.
Já bych to nevydržela.
"Ale noták. Usmíváš se."
Nechápu, jak se na to Sans může stále usmívat.
Bere to s takovou lehkostí.
"Já vím a také to nenávidím. Ah. Proč někdo tak úžasný jako já musí toho dělat tolik aby měl jen uznání."
Musím uznat, že lidi na první pohled moc nedokážu odhadnout.
Ale Papyrus má určitě velké ego.
"Zní to, že na sobě Hodně pracuješ. Až na kost. Ba dum cssss."
Další úžasný vtip, u kterého jsem za tou lampou umírala.

"Ach jo dodělám svoje puzzli. A jako tvoje práce, mohl by ses více opřít do kostí. Neyheheheheheheheheheh."
Po ne až tak dobrém vtipů od Papyruse jsem byla již připravena opustit prostor za lampou, protože Papyrus odešel, ale čekala jsem na Sanse, až něco řekne.
Ten však jen stál na místě a díval se do dálky tam, kde jeho bratr zmizel.
Po chvíli jsem však zjistila proč.
"Heh."
Papyrus se ještě naposledy usmál na Sanse kvůli jeho "úžasném" vtipu a zmizel.
Ještě jsme chvíli čekali.
"Dobře už můžeš vyjít."
Řekl po chvíli Sans a tak jsem opustila lampu.
Přemýšlela jsem, co se právě stalo a poté jsem si šla promluvit se Sansem.
"Měl bys už jít. Mohl by se vrátit a jestli se vrátí tak budeš muset přežít skrz moje úžasné vtipy."
Mrknul na mě a já se pousmála.
Vše bral tak jednoduše.
Bylo to až neuvěřitelné.
Kývla jsem na něho a chystala se opustit prostor, kde se odehrál bratrský dialog, ale Sans mě zastavil.
"Vlastně počkej. Nenávidím svého bratra, ale mohl by jsi pro mě udělat jednu maličkost? Přemýšlel jsem. Můj bratr se zdá být hodně na dně. Vlastně ještě nikdy žádného člověka neviděl. A kdyby tě dnes uviděl tak by to mohlo zlepšit den. Neboj se není nebezpečný i když se o to snaží. Díky za milion, budu hned za tebou."
S tímto odešel přesně na druhou stranu, kam měl namířeno.
Divné.
Nedávala jsem tomu však velkou pozornost a pokračovala směrem, kde Papyrus zmizel.

Šla jsem dál, až jsem narazila znovu na tu zvláštní hvězdu.
Vzala jsem ji a znovu mě ovanul vzduch.
Cítila jsem změnu.
Pokrok.
Těším se domů.