Monstertale

8

Člověk měl tu sílu je všechny zničit. Ale on to neudělal. Proto se jen usmál, otočil a odešel.

Pokračovala jsem kupředu.
Prošla jsem kolem stanice a pokračovala v mojí cestě.

Šla jsem stále dál, až jsem došla k cedulce.
"NEHÝBEJTE SE!"
Stálo na ní výhružně.
Pomalu jsem šla dál, ale zastavil mě až pohyb osoby, která byla v budce kousek za cedulku.
První se vynořila černá hlava.
Tedy černé vlasy.
Roztomilé oblečení.
A v ruce dva nože!
Trochu jsem se začala bát.
"Pohlo se něco? Byla to moje představivost? Můžu vidět jen hýbající se věci. Pokud SE něco hýbalo, například monstrum...  Postarám se o to, aby se už nikdy nehýbalo!"
Bílé pole.
Doggo zaútočil.
Moje interakce byla jen ho pohladit, ale nemohla jsem se k němu dostat.
Zelené jiskry nefungovali.
Jeho útok byl jen jeden, ale zasahoval celé pole.
Jak se tomu mám vyhnout?
Poté jsem si však vzpoměla na cedulku.
Nehýbej se!
Proto jsem se zastavil, zavřela oči a doufala že se stane zázrak.
A on se doopravdy stal.
Žádná rána.
Doggo nic neviděl.
Sám říkal, že může vidět jen hýbající se věci.
Pomalu jsem se k němu proto přiblížila.
Stále nic neviděl.
Natáhla jsem ruku.
Moje ruka decentně zajela do jeho havraních vlasů.
A pohladila jsem ho.
Boj přestal.
"N-n-něco mě pohladilo... Něco co se n-n-nehýbalo... Na tohle potřebuji nějaké dobrůtky!!!"
A Doggo zalezl zpět do své budky.
Bez dalšího zkoumání, co se stalo jsem se vydala dál.

Po chvíli jsem narazila na Sanse.
"Ahojky. Potřebuji ti něco říct. Víš, můj bratr má speciální modrý útok. Takže když uvidíš modrou barvu  tak se nesmíš hýbat. Představ si to takhle. Když vidíš stopku, tak zastavíš  že jo? Stopka je červená. Takže si ji představ jakožto modrou. Takže až s mým bratrem budeš bojovat, nezapomeň na modrou stopku."
Přikývla jsem.
Modrá stopka.
Škoda, že mi to říká až teď.
Vykročila jsem na plochu, kterou jsem neznala.
A ani nechci znát.
Led.
A ten já nemám ráda.
Buď to bude mojí špatnou rovnováhou, nebo mojí nenávistí k zimě, ale led prostě ráda nemám.
Proto jsem se mu vyhla velkým obloukem.
Asi tu cedulku uprostřed té zkázy budu muset nechat být.

Po mojí levici se lemovala cesta až ke sněhulákovi.
"Zdravím. Jsem sněhulák. Chci vidět svět, ale nemohu se hnout. Kdyby jsi byl tak hodný, cestovateli, vezmi si kousek mě a odnes ho hodně daleko."
Pokývala jsem mu hlavou na souhlas. On mi rukami nabral kousek sebe a podal mi ho.
Opatrně jsem ho vložila do kabely.
"Děkuji, hodně štěstí."
Zamávala jsem mu na rozloučenou a šla dál po své cestě.

Dále na mě již čekal Sans a Papyrus.
"Monstrum! Připrav se! Já a můj bratr jsme ti připravili puzzle! Ale hádám, že tento budeš nacházet...... trošku šokující."
Pousmál se.
"Je to neviditelné elektrické bludiště! No tak, zkus jít dopředu."
Trochu mě Papyrus popohnal.
Udělala jsem jeden krok a čekala na cokoliv.
Slyšela jsem elektrickou ránu.
Ale mě nic nebolelo.
Papyrus byl úplně černý a jeho bratr se jenom smál.
"Sansi!!! Co se stalo!?"
Sans i já jsme ale věděli odpověď.
"Eh... Myslím, že má monstrum držet ten orb."
Řekl Sans prostě.
Byla to pravda.
Papyrus jen souhlasně zabručel a šel za mnou.
Ale jelikož se past odehrávala na blátě, tak za sebou udělal stopy.
Sans v pozadí při situaci umíral smíchy.
"Tady, podrž to."
Řekl Papyrus a položil mi orb na hlavu.
Poté jen vyběhl zpět a sledoval, co se stane.
"Teď můžeš jít."
Řekl.
Pomalu jsem proto sledovala jeho stopy a dostala se až k nim.
"Cože!? Prošla jsi to snadno. Až moc snadno. Ale další puzzle je vytvořen mým bratrem, Sansem. To až tak jednoduché nebude! NYEH! HEH! HEH HEH!"
A oba odešli.
Neotálela jsem a vydala se hned za bratry.

Dále však nebyl další puzzle, ale jen výhled do dálky na zasněžené údolí po mé levici.
Rovně byl stánek jen pár kroků ode mě.
Ten stánek nebyl ničím zvláštní.
Měl pěkný deštník, či slunečník, záleží na tom, jaké je počasí, a zbytek tvořil nejspíš chladič na kolečkách, který byl v tomto prostředí stejně k ničemu.
Co se ale v chladiči nacházelo mi bylo neznámé.
Hádám, že to bude zmrzlina, či jiná mražená pochoutka.
Za touto konstrukcí stál chlapec o hlavu vyšší než já.
Jeho světlé vlasy byli částečně skryty za modrou čepicí s zaječíma ušima.
Na sobě měl žluté tričko s krátkým rukávem, červené džíny a neměl boty ani ponožky, i přes to, že byla zima a všude kolem nás byl sníh.
"Nechápu, proč se neprodávají. Vždyť je perfektní období na něco studeného."
Říkal si spíš pro sebe zatím, co se díval na neurčitý bod vedle svých nohou.
Po chvíli ticha si uvědomil, že není sám a spíše opatrně zvedl zrak.
Po malé analýze mého vzhledu, kdy se i nenápadně podíval na mokrý bok mé róby po ležení ve sněhu, vydedukoval jedno.
"OH!!!! Zákazník!!"
V jeho očích se zajiskřila radost.
"Zdravím! Chtěli byste nějakou Zmrzlinu? Je to zmražená pochoutka co zahřeje vaše srdce! Nyní jen za 15G!"
Působil velice energeticky a radostně, i přes to, že mu musela být velká zima.
Netušila jsem, co to ten G je.
Trochu jsem zachrastila v kabele, co mi Toriel dala a našla peněženku, v jejíž útrobách bylo 30G po deseti.
Proto jsem mu dvě ze tří mincí co leželi v peněžence podala a on mi vrátil jednu menší minci společně se zmrzlinou a velkým úsměvem.
Pak jsem si uvědomila, že nemám pro dalších 15G žádný plán a tak jsem mu podala i ty, přičemž jsem si prázdnou peněženku dala změt do kabely.
"Mohu dostat i druhou prosím?"
Zeptala jsem se chlapce naproti mě.
"Ale zajisté!"
Odpověděl a už mi podával i druhou zmrzlinu.
"Děkuji."
Řekla jsem s úsměvem na rtech a v obou dlaních držela zmrzlinu.
Úsměv mi opětoval.
"Za málo, mějte krásný den!"
Pomalu jsem odcházela.
Opatrně jsem přešla dřevěný můstek, u kterého jsem doufala, že nespadnu, a přišla až k Sansovi, který mě opatrně pozoroval s úsměvem, který mu ještě nespadnul.
Tehdy jsem si to uvědomila.
Proč jsem si sakra kupovala 2 zmrzliny?
Když se Sans nadechl, aby něco řekl, jednu zmrzlinu jsem mu dala do ruky.
Tázavě se na mě podíval, já se jen usmála a pomalu šla dál.
Jelikož po jeho levici byla slepá ulička a jen dvě chaty, ze kterých by určitě lezli další psi, rozhodla jsem se obejít druhý led v mé cestě a vydat se dál.
Když jsem se dostala pod ten led, ještě naposledy jsem se podívala na Sanse, který se jako zmražený díval zmrzlinu v jeho ruce.
Tomu jsem se zasmála a vydala se dál.