V rukou jsem svíral již suchý ručník, který strávil noc na žebrovaném topení. Drtil jsem jeho jemnou látku mezi prsty a přemýšlel, jestli to byl dobrý nápad. Co? No přece odsouhlasit WooJinovi dnešní sraz. Co když mě jeho přátelé nebudou mít na první pohled rádi, WooJin dá na jejich rady a opustí mě?
Ne, to by on neudělal, namlouval jsem si. Troufám si říct, že úspěšně.
Osušku, již jsem do této chvíle držel, jsem ladným pohybem odhodil na postel, kde zůstala ležet. Sama, chudinka. Na chvíli jsem se pozastavil sám nad sebou… Opravdu jsem právě zvažoval samotu kusu látky?!
Situace to byla tak absurdní, že jsem se musel zasmát.
Zrovna jsem si přes hlavu přetahoval můj oblíbený tenký svetr, když se ztichlým pokojem rozezněly, mně velmi známe, tóny mého vyzvánění.
„We just wanna be notorious…” neodpustil jsem si zazpívat pár slov společně se zpěváky.
Hned na to jsem hovor zvedl a za poslouchal se do uhnaného hlasu jediného člověka, co měl mé číslo.
„WooJine? Copak? Děje se něco?” vyřkl jsem pár vět, které se týkaly jeho aktuálního stavu. Odpovědí mi byl hlasitý smích, místy přidušený nedostatkem vzduchu v plicích.
„Ne ne, neboj, jsem v pohodě, mami!” div nevykřiknul WooJin.
Litoval jsem jeho okolí. Upřímně. Přesto jsem se pobaveně ušklíbl a protočil jsem očima, i když to on nemohl vidět. „Tak copak tě nutí mi volat, když nejsi v ohrožení života, otravo?” oslovil jsem ho něžně.
„Jaký otrava?! Takové jednání si vyprošuju!” začal opět povykovat. Hned však pokračoval: „Jsem u tebe za deset minut, buď připravený, kotě.” pronesl on, pro změnu laškovně.
Měl jsem co dělat, abych se nezačal nahlas smát. Provokatér.
Už jsem mu jen přitakal, že ho budu čekat a dodal jsem, ať svým ctěným pozadím pohne, protože já už jsem hotový.
Položil jsem hovor a natáhl se k poličce, z níž jsem sebral průhlednou skleněnou lahvičku, jež v sobě skýtala voňavou tekutinu. Trošku jsem jí na sebe nastříkal a vrátil láhev na místo. Hned na to jsem z nočního stolku sebral mobil, který jsem tam chvilku předtím odložil a zastrčil ho do zadní kapsy černých džínů. V druhé skočila peněženka.
Vyšel jsem z pokoje a z věšáku u dveří jsem sundal černou koženou bundu, kterou jsem si jen volně přehodil přes ramena. Na nohy jsem si natáhl své oblíbené a hodně okopané tenistky značky Vans a chtěl vyrazit. V půlce pohybu jsem se ale zastavil, protože mi. naštěstí včas, došlo, že nemám klíče. Proto jsem je rychle popadnul a už utíkal k výtahu, abych byl dole včas.
Slunce mě zaštípalo v očích a já hned zalitoval, že jsem si nevzal sluneční brýle. Zlatavé paprsky mě příjemně hladily po tváři a já si jejich pozornost náležitě užíval. Teď bylo sice teplo, ale já se nenechal zmást. Jakmile slunce zajde, odejde i veškeré teplo, které poskytovalo. Právě z toho důvodu jsem teď v rukou svíral kožený materiál, z nějž byla bunda vyrobena.
Kde ten WooJin jen je?
Nespokojeně jsem nakrčil nos a chtěl si zakrýt oči rukama. To by to ale přede mnou nemohl stihnout někdo jiný, cizí...
__________________
Krásný večer ^^
Omlouvám se, že kapitola nevyšla dva týdny, ale mám blok xd
I tahle část je napsaná pod tlakem, takže se Omlouvám za případnou nečitelnost ><
Pokusím se dostat do psacího módu co nejdřív to půjde! xd
Jinak, Felouš má za sebou první stovku přečtení, moc za ně děkuji ❤
Nini
ČTEŠ
Felix
FanfictionNěkde v Austrálii, poblíž Sydney, žije Felix, mladík asijského původu, vychovávaný rodiči katolíky. I když mu nikdy nikdo z místních neublížil, cítí se v jejich okolí zvláštně. Přijde si jiný, jakoby do této společnosti nepatřil. Přítrž tomu učiní a...
