Občas mi příjde, jako bych měla víc osobností.
Jako, že třeba ráno vstanu a řeknu si, dneska mám chuť být taková ta milá pozitivní holka, která všem nabízí bonbony, nemluví sprostě a vy ji prostě z celé duše nesnášíte, protože je prostě ve všem až moc skvělá. Dokonalá. Neřekla jsem jméno, ale právě jste si nějakou takovou vybavili, že?
Pak mám zase dny, kdy chci být taková ta chladná drsňačka s očníma linkama a zabijáckým smyslem pro humor. Holka, co známe z amerických filmů, co nosí jenom černou, kožené bundy, všichni a všechno jsou jí jedno, když jde po chodbě, tak hraje rocková hudba a všechno je najednou tak nějak zpomalené. (Touhle fází jsme si prošly hádám všechny.)
Následují elegantní dny, kdy chci, aby si ostatní řekli wow, ta je tak vyspělá, chytrá, má nad vším kontrolu, všechno zvládá. Chtěla bych být jako ona.
A taky jsou tu dny, kdy mám chuť na sebe prostě jen navlíct tu největší mikinu, co mám ve skříni, vlasy svázat do drdolu, sluchátka do uší a prostě jen neřešit, dýchat, existovat.
Umělecká, sportovní, empatická, obětavá, sarkastická, citlivá...
V hlavě si utvářím různé scénáře a baví mě podle nich hrát.
Ale zároveň mám v sobě zmatek.
Určite taky znáte nějakou písničku, kterou nesnášíte, ale zároveň se pořád vrací, protože je zatraceně chytlavá, žejo?
Tak mně se takhle vrací pořád jedna otázka.
Kdo vlastně jsem?
ČTEŠ
(Ne)soukromé Myšlenky
PoetryCitáty, myšlenky a příběhy obyčejné holky, která se snaží najít samu sebe a tak nějak se vypořádat se životem. V hlavě mám občas zmatek. Myšlenky rychlostí světla střídají jedna druhou a já je nejlíp dokážu usměrnit tím, že je sepíšu. Věřím, že nejs...
