Bolí to.
Vědět, že tě jednou budu muset nechat jít.
Jsi nejlepší člověk, jakého znám.
Proto to nemůže fungovat věčně.
Asi to nedává smysl.
Počkej.
Přála bych si jen, aby si dokázal pochopit mou bolest.
Mé myšlení.
Ale na to máš příliš čistou duši.
Nemáš na ní jizvy z minulosti.
Směřuješ vysoko.
A já měla z výšek vždycky strach.
Proto budu muset zůstat tady.
Nohama na zemi.
Víš, já jsem jen zmatená holka, co se hledá. Co hledá místo.
Pro sebe.
V životě.
To je všechno, co chci.
Mé pravé já, ani doopravdy neznáš.
Protože se bojím říct to nahlas.
Protože to nepochopíš.
Tyhle (ne)soukromé myšlenky.
Naše cesty se rozdělí.
Vím to.
Nebudeš moct porozumět mému světu.
Tolik se liší od toho tvého.
Bezchybného.
Přála bych si lepší konec.
Pro nás.
Pro tebe.
A proto tě musím nechat jít.
Protože na tebe čeká holka se stejně bezchybným světem.
S čistým, nekomplikovaným.
Co se nebojí výšek.
A to já nejsem.
A nedokážu předstírat věčně, že ano.
Já nejsem bezchybná.
Proto si dovolím být ještě chvíli sobecká, jo?
A nechám si tě.
Aspoň chviličku.
Přestože vím, že jsme předurčeni k zániku.
ČTEŠ
(Ne)soukromé Myšlenky
PoetryCitáty, myšlenky a příběhy obyčejné holky, která se snaží najít samu sebe a tak nějak se vypořádat se životem. V hlavě mám občas zmatek. Myšlenky rychlostí světla střídají jedna druhou a já je nejlíp dokážu usměrnit tím, že je sepíšu. Věřím, že nejs...
