(Ne)soukromé Myšlenky

(Ne)náhody.

Stálo se vám taky někdy něco tak zvláštního, že jste si řekli něco jako: ,,To je ale náhoda."

Jako když jste zrovna přemýšleli nad nějakým člověkem, jak dlouho jste ho neviděli a najednou bum. Ten samý člověk najednou kráčí naproti vám.

To je ale náhoda.

Nebo ne?

Zkoušeli jste se někdy zamyslet nad tím, jak všechno z vaší minulosti do sebe uplně přesně zapadá?

Jako kusy skládačky.

Život je vlastně takové puzzle, které nevědomky skládáme. Prostě jen zkoušíme náhodně dílky, které do sebe nakonec ale perfektně zapadnou.

Každá maličkost navazuje na tu další.

Je to fascinující, že?

Jak se všechno děje přesně ve správný čas.

Jak nás všechno dokonale ovlivňuje.

A když ne nás, tak to zase ovlivní život toho druhého.

Podívejte se na tenhle příklad.
Jdete si po ulici.
Spěcháte, protože nutně potřebujete koupit těstoviny v obchodě, který za pár minut zavírá.
Spěcháte, a tak si zrovna kontrolujete hodinky, když kolem vás zrovna prochází pro vás jen nějaký náhodný kolemjdoucí, kterého si možná ani nevšimnete.
Ale váš úpěnlivý pohled donutí kolemjdoucího, aby se taky na své hodinky podíval, protože vlastně úplně ztratil pojem o čase a právě mešká na autobus. Naštěstí ho stíhá, ale naneštěstí nikde není volno k sednutí, a tak si sedá vedle jedné slečny, které úplně omylem přisedne kabát a rozběhne se konverzace.
Do slečny se zamiluje a o pár let později si ji například vezme.
A tohle všechno by se nestalo, kdybyste vy zrovna nepospíchali pro těstoviny do sámošky. A kdybyste se ráno nevraceli pro ty hodinky, které jste zapomněli na komodě.
(Já vím je to hodně příkrý příběh, ale chápeme se, žejo.)

Je to prostě k zamyšlení, když si řeknete jak málo by stačilo a určité věci by se nestaly. A váš život by vypadal úplně jinak a zase by se staly jiné věci, možná horší a možná lepší.

Ale tohle všechno mě vede jen k jedné myšlence.

A to, že všechno je tak, jak má být.