Pozoroval si hvězdy.
Tehdy tu noc, ty víš.
Když jsem se ptala, proč je pozoruješ.
Řekl jsi, že na tom něco je.
Tahle věta zůstala viset ve vzduchu.
Jako by se čas najednou zastavil.
Něco
na tom
je.
Něco na tom je sedět pod tou oblohou.
Jediná stálá věc v našich životech.
Víte, osud je někdy nejasný.
Naše cesty jsou nejasné.
Ztratíte se.
Nebudete vědět kam dál.
Kam směřovat.
O jisté věci příjdete.
Budete se cítit osaměle a nevědět, co dělat se životem.
Kam se uchýlit.
V tu chvíli budete vědět jen to, že právě teď žijete.
Právě teď existuju a dýchám.
A to prozatím stačí.
I když se ta otázka bude vracet.
Je to jako hádanka, která vám vrtá hlavou.
Pořád dokola.
Dokud ji nevyřešíte.
Jak teda dál?..
Proto na tom něco je.
Sednout si pod tu černou oblohu, která je poseta těmi dechberoucími hvězdami.
A být.
Neřešit.
Jen existovat.
Cítit své tlukoucí srdce.
Pozorovat ty hvězdy.
S tou otázkou ve vzduchu.
Vědět, že tam je.
Ale neřešit.
Čas ukáže.
To je to, co na tom je.
ČTEŠ
(Ne)soukromé Myšlenky
PoésieCitáty, myšlenky a příběhy obyčejné holky, která se snaží najít samu sebe a tak nějak se vypořádat se životem. V hlavě mám občas zmatek. Myšlenky rychlostí světla střídají jedna druhou a já je nejlíp dokážu usměrnit tím, že je sepíšu. Věřím, že nejs...
